Jak pomoci partnerovi překonat dávnou nevěru partnerky?

Vzali jsme se před devíti lety, z lásky - myslela jsem si.


První roky manželství poznamenaly konflikty, nedorozumění, nesnáze: řešili jsme bydlení zaměstnání, školy. Neměli jsme peníze, dlouho jsem pracovala jen já, nemohli jsme se dohodnout skoro na ničem.
A pár týdnů po svatbě jsem náhodou přišla na to, že manžel si "zamlada" přivydělával homosexuální prostitucí. Když jsem se ho na to ptala, brečel a tvrdil, že to byla momentální nutnost, své tehdejší zákazníky nenávidí a homosexuální vztahy ho nelákají.


Náš vztah se časem vylepšil, manžel začal pracovat a snášel mi "modré z nebe", sex jsme mívali tak dvakrát třikrát do týdne. Po roce mi pořád snášel modré z nebe, ale k pohlavnímu styku docházelo už jen tak jednou do měsíce (pokud jsem měla vůbec to štěstí; na moji iniciativu vždycky reagoval žádostí o jídlo, chtěl se dívat na televizi, byl unavený z práce nebo mě rovnou posílal spát, aby se mohl dívat na porno).
Měl kamarády, tu a tam si s někým vyrazil na pánskou jízdu. Byl milý, pozorný, vtipný, čistotný, starostlivý, upravený a sexy. Kamarádky záviděly.
Pak mi jednoho dne ukázala známá fotografii, na které byl manžel v rouše Adamově. Šlo o fotku, kterou shodou okolností zahlédla u svého bratra - gaye, a ten ji zase měl z internetové seznamky.
To vysvětlilo tajemné telefonáty a manželův nezájem o sex (přiznal se, že kluci ho přitahovali už od střední školy, ale "nemyslel si, že je to něco zvláštního").
Postupně jsem zjišťovala, že manžel navštěvuje internetové stránky s gay pornem, registruje se na seznamkách, potkává se s klukama...


Když jsem se rozhodla manželství ukončit, prosil, že si jen chce být jistý, jak na tom je, a že stejně "s žádným s těch kluků od naší svatby nespal" (?!?), prý se jen líbali. Objednala jsem ho na sexuologii, šli jsme tam společně, kvůli zjištění "jak na tom je" ; PPG výsledek zněl "jednoznačně heterosexuál".
Manžel se tvářil překvapeně, ale vypadal spokojený. Dva měsíce nato byla jeho fotografie znovu na seznamkách ("hledám kluka na sex i na vážno").
Na sexuologii uvedl, že optimální frekvence milování je pro něj "denně", ale přesto jsme nemívali sex víc než jednou nebo dvakrát do měsíce, někdy také třeba dva měsíce vůbec a později jsme došli až k frekvenci "jednou za dva roky".

Nakonec už jsem nevydržela a rozhodla se pro definitivní konec (ne kvůli tomu, že by byl gay, ale protože jsem nedokázala žít ve lžích a v nejistoté) zase si dal na dva měsíce pohov... A pak zase studoval gay porno.

Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale ta situace se táhla beze změny do nekonečna a v cyklech
* já přišla na to, že mi lže (je na seznamce, má "special frienda", tvrdil mi - bez nátlaku z mojí strany - že už to úplně pustil z hlavy a přitom vyhledával gay porno),

* chtěla jsem vztah ukončit (abychom si tedymohli žít každý po svém, když asi nemám to, co muž potřebuje),

* on plakal nebo se vztekal,

* pohádali jsme se,

* usmířili jsme se,

* pak byl měsíc, nanejvýš dva "jakože hetero"

* a pak zase znova, dokola...


Už jsem v zoufalství i navrhovala sex ve třech, že by si v praxi zjistil, jak na tom je, ale nechtěl ani slyšet.

Byl jsem nešťastná, moje sebevědomí nestálo za nic (no a čí by taky stálo, když se muž pár dní po svatbě rozhodne, že bude radši gay), vadila mi věčná nejistota. Po návštěvě u sexuologa se nám zhroutila komunikace, já jsem se snažila vysvětlit, jak se cítím a že bych chtěla, jak se říká, čistého vína, protože každé nečekané zjištění z téhle oblasti mi ubližuje. Vysvětlovala jsem mu horem dolem, že ho chápu, ale že mě to ničí - a on mi na to ublíženým tónem říkal, ať si najdu někoho, s kým budu mít "tu jistotu".

Na podobenství o mně jako pasažérovi s letenkou do New-Yorku v letadle s nápisy v azbuce, kursem na východ a palubním personálem, který mi na mé znepokojené dotazy tvrdí, že letíme do New Yorku (přičemž, kdyby mi řekli, že máme směr Moskva, mohla bych tomu přizpůsobit svůj program a nic by se jinak nedělo, jen bych se cítila líp) mi řekl, že z letadla se dá při mezipřistání vystoupit.


Přitom rozvádět se se mnou nechtěl, na každou diskusi se tvářil, jako bych mu ubližovala a zbytečně ho otravovala; při jedné hádce řekl, že jestli se rozejdeme, bude ve svém příštím manželství opatrnější, aby se žena nic nedozvěděla...


Nebo mi tvrdil, že kdybych já byla na holky, chápal by mě a mohla bych s nimi chodit, protože by to přece nebyla moje chyba (z čehož si odvozuju, že takový postoj se čekal ode mně) .


A, jak jinak, když manžel na mě neměl čas ani myšlenky, seznámila jsem se v práci s milým a pohledným mladíkem, kterého jsem (poprvé a naposledy v životě) doslova "uhnala". Šlo o pokec, o zájem, o sex, o dokazování si toho, že můžu někoho zaujmout a přitahovat... Telefonovali jsme si, jela jsem za ním do Opočna, kde jsme se poprvé intimně sblížili a kde jsem s ním zůstala asi týden. A pak jsem zjistila, že jsem těhotná. S manželem. Podle stáří těhotenství nemohlo dojít k omylu.


Milenec, kterému jsem předtím řekla, že s manželem už intimně nežiju (jak originální!) , by se mnou sice dítě chtěl, ale byl o hodně mladší než já a nemohla bych ho tím způsobem podvést; ukončovat to těhotenství jsem nechtěla, nebyla jsem už nejmladší. Navštívila jsem ho ještě jednou, naposledy, a rozešli jsme se s tím, že se s dítětem vracím k manželovi.


Se situací doma se nic nezměnilo ani během mého těhotenství, manžel se mě pokusil přesvědčit k interrupci, ale pak byl milý a pozorný, skvělý otec... jen pořád věnoval větší část pozornosti mladíkům.


Bezradná, navštívila jsem manželskou poradnu:
Rozvádíte se?"
"Ne..."
"Chcete se rozvést?"
"To je snad až krajní řešení..."
"A vadí manželovi, že jste hysterická, je na vás agresivní?"
"No to snad ani ne..."
"No tak to je normální, že nejste v pohodě, až se bude něco závažného dít, tak přijďte, nashledanou."


Konec manželovu jednání učinilo až moje prohlášení - to už po narození dcery - že tedy budeme mít volný vztah. Podala jsem si i já inzerát, že hledám muže na sex - sdělila to manželovi - a jednoho dne jsem odešla "na rande" do kavárny za rohem, kde jsem hodinu koukala z okna. Petr mi řekl, že jsem zničila naše manželství a několik dnů se mnou nemluvil, ale svoje inzeráty odstranil a od té doby, pokud vím, se do seznamování už nepouští.


Náš vztah se stal harmonickým, manžel zná jen práci a domov - řekla bych, že s dětmi jsem musela zůstat doma,nemáme žádné hlídání, žádnou výpomoc, žádné babičky ani tety.


Vadilo mi sice, že jsem za posledních šest let nebyla ani jednou někde venku (nepočítám bazén, ZOO, nákupy, porodnici a dětské hřiště), že nemůžu jít ani ke kadeřníkovi, že mi manžel občas naznačí, že jiné ženy jsou upravené a sportují (což se provádí snadněji, když žena nemusí jít k holiči nebo do posilovny s kojencem a předškolákem), ale jinak jsme byli celkem spokojeni a na skoro platonický vztah jsem si zvykla, i když mě mrzí, že se manželovi nelíbím a že před sexem se mnou dá, pokud má na vybranou, vždycky přednost pornu.

Idylka vydržela asi tři roky.
Do chvíle, než mi před měsícem manžel prošel poštu a odhalil tu šest let starou aférku, vypsal žalobu na rozvod a následovaly tři týdny scén, během nichž jsem odjížděla s dětmi na noc do hotelu (manžel mě nechtěl - s těmi pravděpodobně cizími dětmi - mít ve svém bytě, jak pravil a já to vzala vážně - načež se ukázalo, že to vážně nemyslel, a jel pro nás v noci taxíkem), manžel neustále měnil rozhodnutí, zda manželství zachovat či nikoli, kdy se dny relativně normálního soužití střídají se dny "definitivního konce", kdy mě absolutně odmítá a jakékoli odůvodnění mého dávného zločinu považuje za výmluvu.


"To není omluva, že jsem na seznamce psal, že hledám sex! ...Do escort servisu jsem se registroval, abych se pro nás obětoval... Tak když to bylo tak hrozný, tak ses se mnou mohla rozejít, a ne mi za zády šukat s jinejma!"
"Vždyť já se rozejít chtěla!"
"Ale neřekla jsi mi, ať se odstěhuju!"
"Řekla! Napsala jsem ti, že na týden odcházím, ať si to zařídíš, že tě doma po tom týdnu už nechci najít. A odešel jsi?"
"Ale ty jsi mi nevyhodila kufry za dveře! A neřekla jsi mi, že jsi s někým spala, to bych byl odešel...Kdybych já s někým spal, byl bych ti to řekl a hned náš vztah ukončil" atd.


Absolvuju kolotoče výčitek, že jsem nešla na potrat, že jsem s ním zůstala, že jsem dopustila, abychom měli další dítě... což všechno bych v té situaci ještě pochopila, ale dneska manžel odjel situaci řešit s mým bývalým milencem (kterého letmo zná a který si mě pravděpodobně už ani nepamatuje.


Je mi jasné, že "vybraný seznam hrůz" působí, že jsem se provdala za netvora, ale manžel je jinak milý, hodný člověk a skvělý otec, který žije jen pro děti, všechno dělá pro rodinu a neznám lepšího muže. Jen nevím, co si počít teď, když mi během jednoho týdne několikrát řekne, že se rozvádíme a nechce mě vidět, a několikrát, že "smím zůstat za určitých podmínek".
Různé návody praví, že o nevěře se má mluvit, ale to u nás nejde, protože manžel okamžitě sahá k obviňování a k tvrzení, že "jsem přece mohla odejít."


Myslíte, že je něco, co bych mohla pro normalizaci vztahu udělat? Máte někdo podobnou zkušenost? Nehledám potvrzení toho, že moje nevěra byla omluvitelná, jen bych chtěla vědět, jestli můžu něco udělat, aby se situace uklidnila co nejrychleji.