Ahoj Ditu,
náš chlapeček má stejnou diagnózu. Má tedy 1,5roku a ted´ žádný "šok" neměl už hezké 4 měsíce, ale bylo období, kdy to u nás bylo na denním pořádku. Nejdříve to začalo z lehka, jak popisuješ. Jenže pak to sám asi nezvládl a dostal se tak daleko, že jsme museli zavolat záchranku, protože mu zapadl jazyk,2x mi omdlel a my do něj dýchali, masírovali srdíčko, no naprosto strašný! Pocit, který nepřeji zažít žádné mámě. Už s tím prvním záchvatem, jsme byli u dětské dr. a ta nás odeslala na EEG a CT. Všechna vyšetření dopadla výborně a tak jsme ted´ pozvaní jen 1 za rok na preventivní konzultaci. Neuroložka to též nazvala afektivními stavy a vysvětlovala tím, že dětičky nemají ještě dokonale vyvinutou nervovou soustavu a to právě dokáže zpusbit takový stav. V jedno období jsme ani nestihli zaregistrovat, že ho něco rozčílilo a najednou ležel v pokojíčku modrý a oči v sloup. Taky jsem měla velký strach z epilepsie, ale nepotvrdila se.
JInak co nám jako rodičum hodně a moc pomohlo, byla konzultace na záchrance. Jednou jsem po takovém nečekaném záchvatu dostala takovou depku, že vlastně nevím, co s ním mám dělat a co když mu ubližuji a tak jsem zavolala na zdejší záchranou službu a vysvětlila jim náš problém. Hned nás ochotně pozvali. Šéfem té záchranky je pediatr, tak že si nás vzal do parády a ukázal nám, co dělat, jak zajistit dýchací cesty strašně jednodouchou metodou. Zkusím najít ty stránky a pošlu ti je, určitě to stojí za to vědět jak na to. Nakonec jsem zjistila, že polovinu těch stavu, jakými procházel jsme zpusobovali svou neznalostí sami. Je to strašný

, ale činila jsem tak jak nám poradili lékaři, taky jsem konala v šoku. Naučili jsme se to super ovládat. Hned jak jsem viděla, že k tomu dochází, práskla jsem ho na zem, at´ to bylo kde koliv do tzv. stabilizované polohy a tťemi prsty chytla pod bradou a zaklonila hlavu, tak došlo k uvolnění dýchacích cest a jazyk už mu od té doby nikdy nezapadl.
Tak přeji hodně štěstí, ale ta vyšetření bych rozhodně absolvovala. My jsme byli v čekárně vypadajíce jako komplikovaný případ a odešli jsme jen s takovou celkem uspokojivou diagnozou. Na druhou stranu tam byly dětičky, zdajíce se tam jen pro jistotu poslané a odešli s diagnozou epilepsie. Ani jsem netušila, jak je to rozšířená nemoc.
Doufám, že jsem tě moc nevystrašila, ale asi sama budeš raději vědět na cem jste a co by vás mohlo čekat. Jen držím palce, aby jste se tak daleko ani nedostali.
