Re: čus

Ahojky, jojo Gabi, já vím, o čem mluvíš. Problém je v tom, že my ženský bychom chtěly být milovány pořád. Ale jak tak zjišťuju, tak je to často všude stejné, jako to mám doma a tudíž považuji náš stav za normální. Dneska mě třeba chlap nasral, ale už si to tak neberu jako dřív. Spíš čekám, až vychladnu a až on bude v pohodě a pěkně mu vysvětlím, čím mě vytočil. Dá se s ním celkem pracovat. Že zamilovanost odchází po půl-roce jsem taky někde četla, takže už to neřeším . Ale jak jsem psala, všude je jiná situace, tak třeba to máme doma docela dobrý, proto se to dá zvládnout. Vidíš, a já myslela, že vy to máte doma dobrý. Jak jsi psala, že si chodíš sednout jednou týdně, tak jsem měla pocit, že máš tolerantního muže. Ten můj hází rypáky, i když chodím cvičit. O tom, chodit si sednout každý týden, to si fakt můžu nechat zdát. Tak jsem si říkala, že to máte fajn a já zase toho nejhoršího . Bane, nejhoršího ne, ale... Víš, jak to myslím, že?
Tak a hlásíme úraz. Švára nechal na dvorku motorku na stojánku. A jak je to zadní kolo ve vzduchu, tak Lukíno si s ním točil a Mišánek k tomu přišel, já si toho nevšimla a Mišule strčil prstík na to ozubený kolo, jak na něm je řetěz a vzalo mu to prstík dovnitř, začal brečet, tak jsem koukla, vidím prst v kole, tak jsem to protočila zpátky, prstík fialovej, krvavej, od šmíru, tak rychle umýt, desinfekce a jeli jsme do nemocnice. Bála jsem se, že o ten prstík přijde. Naštěstí na rentgenu nic, tak mu to ovázali, ošetřili a na převaz a kontro jdem v pondělí, ale budem na dovče, tak musíme jít tam, takže buď Třeboň nebo Budějovice. Ale hlavně, že to bude dobrý. Možná mu teda sleze nehtík, i když dr. říkal, že ne, ale myslím, že jo. Je to děs, už nás na tý chíře znaj. Buď jsem takový střevo, nebo fakt dva kluci a na zahradě je zkrátka mazec. Jsou to všechno takový okamžiky-chjo. No tak jdu spát, mějte se...