Re: čtení pro děti

No jednak si myslím, že když má malá svůj rituál na usínání a nechce ho měnit, dá se listování knížkami zařadit i v jinou denní dobu. A jednak já začala listovat knížkami se synem ještě daleko před prvními narozeninami. Jedna říkanková knížka je toho dokladem - synkovi bylo tak osm devět měsíců, chviličku jsem ho nechala o samotě; byl nezvykle zticha - říkala jsem si - dobrý, mám chvíli klid, a přijdu tam a stránky v knížce ožužlané .

A taky nejsou klasické pohádky tím jediným. Syna děsně bavil Pohádkový dědeček od Petišky (no, je to kluk, takže ty pohádky o autech a mašinkách ho prostě nadchly , nicméně Petiška napsal i Pohádkovou babičku). A je fůra dalších pěkných knížek, a některé z nich i trochu legrační - Dášeňka, O pejskovi a kočičce, Já Baryk a další a další. O chlapečkovi (nevím, jestli by zaujalo holčičku) napsal pěknou lehce poetickou a lehce legrační knížku Lišky, dobrou noc. Velkým úspěchem byl i Červený panáček a Jablečňák, i když tak možná ve čtyřech letech, ale obojí má klučičí hrdiny . A pochopitelně večerníčky, hlavně samozřejmě Krtek . Tehdy se mi zdál dost drahý, takže jsme ho půjčovali v knihovně, ale zase ho chtěl pořád dokola .

Anebo zkusit i nějaké říkanky, některé knížky mají fakt půvabné ilustrace - mohly by dcerku zaujmout. A jestli si nejsi jistá úspěchem, fakt vřele doporučuju zajít do knihovny. Dcerku by mohl navnadit už jen samotný fakt, že by si knížku sama mohla vybrat . A je šance, že by se jí mohlo líbit i prostředí, třeba v našem krajském městě je oddělení pro menší děti hezky hravě upravené - obrázky na zdech, malé stolečky se židličkami, kde si děti mohou knížky prohlížet, a hrací kobereček s dřevěnou vláčkodráhou...