Máto, s tím děláním dusna - to dělám já. Jenže má to svý mouchy......... Nejsem na tom psychicky moc tralala, takže při následné hádce to neustojím a rozbrečím se. Např. včera a dnes dopoledne. Můj muž se už prostě zašprajcoval a nehnu s ním, zdánlivě je v pohodě. Dnes to vystih - přirovnal to k tomu, že už vlastně stejně dostal výpověď, tak je mu všechno jedno. A řvu zase já. Včera Marek zalil kytku - nalil do květníku 1,5 litru vody, takže vyplavil skříňku, na které kytka stojí + věž, vedle které stojí. Bylo to večer, já zoufalá vyndavala gramodesky a knihy z té skříňky, vše mokré, rozdělávala je a dávala sušit. Při vyndavání desek jsem se odvážila muže zeptat, zda mám vše sušit, jestli by se nedalo něco vyhodit (neznámé desky neznámých interpretů, nikdy nehrané, 50 let staré, dostaly se domů tak, že jeho babička pracovala v gramofonce a tahala to domů). To ho rozdráždilo, takže jsem obaly rozvěšovala na věšák, utírala desky a můj manžel - odjel na kole

Dnes jsme měli jet na cyklovýlet, dopadlo to tak, že jel sám s klukama, protože mě zas dostal tím, že mi dopoledne nepomohl s uklízením těch desek a knih (byly venku na terase, nemohla jsem je tam nechat a odjet), dělal že to nevidí a dával véélmi najevo, jak on už je připravenej a já se flákám. Takže já si tu teď doma pořvávám

a vymejšlím, čím bych se rozveselila. Asi si půjdu koupit cigára, né že by mi to nějak prospělo, ale ten spoj v hlavě "kafe-cigáro-pohoda" mi zůstal, tak ho zkusím aktivovat, aspoň na chvilku.
Jinak teda - ten slepák si m. fakt uměl "načasovat" neuvěřitelně. Měli jsme v práci kolegyni a ta ho fakt nasimulovala, ale to byla v pubertě, nešla do školy a máma jí načapala doma v posteli, tak nahrála bolesti břicha a hrála je tak dobře, že jí ihned operovali. Pravda, tehdy nebyl UZV, dnes už by se jí to asi nepovedlo.