Re: Dcera nechce k otci

Janule: Presne, taky mam soud az jako tu uplnhe posledni moznost, kdyby vazne nebylo zbyti, protoze si myslim, ze to vecem moc neprospeje. Pokud dva rozvedeni rodice k sobe stale chovaji jakysi respekt a jsou schopni spolu komunikovat, tak soud vsechno rozbije a stanou se z nich uhlavni nepratele, nacez samozrejme v dusledku doplati dite a o stresu kolem toho vseho ani nemluvim...

Aimee:
Taky si nemyslim, ze by se tam muselo nutne neco stat, jen je trochu zajimavy, ze nejdriv k otci dcerka normalne jezdila a to i na vikend.
Jsem rada, ze socialni pracovnice i psycholozka se shodly, ze nasilim se dite nutit nema. Pro pripad, ze svou situaci budu muset resit pres urady, jsem rada, ze snad budou mit pochopeni.

U nas dcera vztah k otci nemela nikdy, nemela ani za co ho mit v podstate rada, protoze si ji nikdy nevsimal. Do jejiho roka a pul prakticky vubec. Nikdy neprebalil, nevykoupal, nenakrmil, nesel s ni na hriste, na prochazku, nikdy si s ni nehral v pokojicku... Maximalne delal ty veci, jak uz psala autorka prede mnou, ze ji chytil ve chvili, kdy ona sama vubec nechtela, zacal s ni hazet, pusinkovat ji a ona jen jecela a brecela a natahovala po me ruce. Takze ona k nemu nechtela uz ani v dobe, kdy jsme spolu zili normalne jako rodina. Dokonce ho i vyhanela z pokojicku, kdyz tam vyjimecne jednou za uhersky rok zavital.
Tezko ted po ni muzu chtit, aby ze dne na den chtela s tatinkem travit cas beze me.
Uvidim, jak to bude dal probihat, ale myslim, ze soudu se nakonec nevyhnu, nechci dopadnout, jak manzelova byvalka, ktera se dodnes stresuje a nemuze mit zadny program, protoze manzel si deti odveze, kdykoliv se mu zachce a ani neda vedet, kdy je vrati.