Po x letech doma zpět do práce

Jsem doma v kuse pomalu devatym rokem. Nejprve rizikove tehotenstvi, pak 4 roky s prvnim ditetem a s druhym opet 4 roky. Uteklo to az nechutne rychle, ale ted je treba abych sla do prace. Na puvodni misto pred prvnim ditetem jaksi nemohu, ze Navic to bylo dojizdeni 65km tam a zpet. U nas a pobliz je mist skutecne poskromnu. Mam jen maturitu a velke obavy, kde skoncim. Babicky a nikoho jineho, kdo by deti pohlidal, nez bych prisla z prace nemame. Manzel odchazi rano, prichazi na veceri.
Starsi dite chodi do skoly, mladsi do skolky, ale jen na par hodin, na cely den nas z duvodu nedostatku mista nevzali. A to jsem rada, ze alespon na chvili bude moci chodit.
Hrozne se bojim, kde co budu snahet, s dvemi detmi, bez babicek. Nejradeji, kdyby to slo bych jeste byla doma, asi mam i socialni fobii (jasne, musim do prace, manzel nas ted zivi jen tak tak), chceme si vzit hypoteku - konecne a pak si trochu zaridit bydleni.
Proc to pisu ? Byla jste nektera doma takovou dobu jako ja ? A jak jste pak zvladla naskocit do rychliku prace-deti-domacnost ? Manzel doma nepomaha, vecer prijde, odkopne boty, bunda nebo mikina skonci na gauci a vecer ponozky a slipy pod posteli.
Omlouvam se za zmatkovite odbihani, bojim se kde ziskam praci (vsichni potencialni zamestnavatele na me jiste cekaji s otevrenou naruci) a jak pak budeme nechavat hlidat deti. Abych ze sveho potencialniho prijmu neplatila jen dopravu do prace a "hlidacky".
Jste nektera v podobne situaci ? S obavami, kde sehnat misto a co s detmi ?