Re: Školní plavání

haha, ty jsi asi neměla zatím čest s opravdu zaseklým dítětem, že?

Dcera je v tomhle naprosto stejná - když nechce, celkem přes to nejede vlak. Pochopitelně to nenechávám jen na ní, vysvětluju horem dolem, ukazuju, popisuju, slibuju a nabízím výhody když to bude umět/dělat. Zatím vždy marně. Až když jí to v hlavince sepne že sama chce, pak to jde. Kupříkladu teď poslední cca rok má fobii z fotografování. Prostě se nechce nechat fotit. Maximálně z dálky když o tom moc neví. Ale když vidí foťák v ruce, řve, vzteká se "já nechci fotit" a zdrhá, popřípadě se hystericky rozbulí. K fotografovi ani omylem, fotky ve školce ani omylem. A teď babo raď. Jasně že to nebolí, jasně že jí to nemůže způsobit žádnou fyzickou újmu. Ale co mám jako dělat? Přivázat ji ke stromu a vyfotit aby viděla že dosáhnu toho co chci já? Asi blbost, viď. S plaváním to bylo podobný - resp. s vodou na obličeji, půl roku řvala týden co týden ve vaně když jsme jí ve dvou!! s manželem myli vlasy. a že to těma stoupačkama je slyšet až do sedmýho patra. Naštěstí máme rozumneé sousedy a sociálku nevolali No a pak jednoho krásného večera se nechala umýt zcela v klidu a bez řevu. Prostě jí to seplo samotné. Všechno má svůj čas, akorát že někdy nevíme který.

Zakladatelce bych doporučila postavit se za svou dceru a vyžádat si od doktorky potvrzení aby na plavací tělocvik nemusela. Za sociální fobii nebo nechuť ke škole to nestojí. Žádnou dramatickou povinnost tím fakt neporušíte - holt na ni nebudou mít čárku ve třídnici, to je tak celé. Samozřejmě ji dál brát dle chuti plavat.