Re: Práce na vztahu

Ale je. Hlavně, když se některý člen rodiny nebo rodina celá dostane do krizový situace. Nevím, jaké asi procento populace je natolik dokonalé, že naprosto přirozeně, diplomaticky a zcela bezkonfliktně dokáže krizovky pořešit bez diskuzí, vzájemného vyjasňování názorů a podobně (mluvím pochopitelně o skutečných krizovkách, ne "prkotinách" typu že ujel vlak na plánovaný výlet). Protože když se dva lidi namlouvají a začínají spolu žít, je to teprve ten krásný, romantický začátek, v němž jde většina věcí relativně hladce. Až PAK, když nastanou zásadní problémy (pokud je tak psáno v knize našeho osudu) - třeba postižení dítěte, vážné zdravotní problémy ap., pak se teprve ukazuje, jestli máme názory podobné nebo rozdílné, jestli zvládáme krizovky řešit nebo s tím máme problémy. Například se říká, že spousta chlapů nezvládne mnohem těžší rodinnou situaci, pokud se narodí postižené děťátko a je třeba se mu daleko více věnovat - na vzájemné budování vztahu, sex ap. je méně času a síly, je to fyzicky i psychicky náročnější...