Re: jak na to?

No, Ivono, možná se zlomí.Ale tvá dcera.

Jinak nechápu, co na zakladatelčině tématu někdo nepochopil. Prostě došla do školky, tam plačící dítě, které tam matka nechala i přes to, že její dítě pláče, nechce tam být, a dle kočárku jejího sourozence zakladatelka usoudila, že tam být NEMUSÍ. Je pochopitelné, že když matka MUSÍ do práce, holt to musíme dítěti nějak vysvětlit, že ve čkolce být musí, ale když může být doma? Proč siněkdo myslí, že pro každé dítě je lepší být v bandě vrstevníků než doma s matkou?

If, s tebou cvičí předporodní hormony, chápu, se mnou zas kojodemence.Každopádně jsi asi nepochopila (a nejen ty), že téma OPĚTnenío tvých dětech. Cítíš potřebu jejich chování šoupnout do každé diskuse. Fajn, tvé děti nešílí když jdou do školky, šílí když maj jít domů (můžu si rýpnout, jak to u vás asi vypadá, když nechtějí za rodiči domů, ale nerýpnu ) Tak už to víme, alenevím, jak to souvisí s tématem. S dítětem, které zažilo zkušenost (jistě ne první, ale nepředjímejme, že je zoufalé ze školky, nebo znové situace, a matka ZBABĚLE PRCHÁ.
Jako paralela mě napadlo, žekdyž mi v autě bude blikat kontrolka, že došel benzín, buďvypnu kontrolku, nebo vystoupím. Neuvidím blikání. Fakt řešení. Otázkouje,jak dojedu, že. Vystoupením ani vypnutím kontrolky se benzín do auta nedostane.

No nic. Zakladatelku chápu, svému synovi bych asi taky přemýšlala, jak to vysvětlit. Že to nenínaše věc rozhodně ne, ignoraci pocitů ostatních ho fakt učit nechci. Matku bych nesoudila, před dětmi jiné nepomlouvám a nesoudím, myslím si ale svoje. Navrhla bych synovi, ať téholčičce/klukovi pomůže, ukáže hračky, pohladí, když jeho máma zdrhla. Všichni rodiče umí vyvolat pláč dítěte, málokdo ho ale pak ustojí.

Blbne mi pc