Mám rok a půl staré dítě a jsem s ním doma, snažíme se o druhé miminko.
S malou doma příliš nezůstávám, protože mi to přijde pro dítě za hezkého počasí nezajímavé(bydlíme v bytovce v posledním patře bez výtahu), navštěvujeme tedy nejrůznější mateřská centra, dětská hřiště, chodíme na koupaliště, procházky do lesa...neustále vymýšlím nějaké aktivity...
A tady začíná problém...mateřskou si totiž UŽÍVÁM, celkem mě to baví, vše kolem dětí prostě"žeru".Jsem takto šťastná, protože je šťastné moje dítě..Manžel to zřejmě cítí a neustále mi předhazuje jak že se to mám dobře na té mateřské, že pořád někde trajdám, měla bych být víc doma a uklízet a vařit. A jiné ženské normálně při dítěti chodí do práce, dají ho třeba do jeslí a prostě MAKAJÍ!
Musím říct, že manžel vydělává solidně a moje práce není natolik finančně hodnocena, aby se mi vyplatilo dítě do jeslí dát a "MAKAT". Takže o peníze nejde. Snažím se dítěti věnovat, když už jsem s ním doma...Jsem spíš takový ten typ, co dítě vezme jednou na kolo, nebo čundr, než aby doma manželovy štupoval ponožky. Manžel přírodu a pohyb nemá rád, tak od něj můžu očekávat výchovu dětí tak akorát "z gauče".Předhazuje mi, že jeho maminka v tomhle věku už dávno pracovala a on byl v jeslích.
Mám výčitky svědomí, opravdu by naše domácnost snesla více mé péče(zvláště teď v létě), ale já jsem přesvědčená, že pro zdraví a rozvoj mého dítěte je prospěšnější být venku dokud je hezky, je tam šťastná...a hlavně být s mámou, ne v jeslích.
Přesto, že pro dítě dělám jistě to nejlepší, mám vnitřní užírající pocit, že se vlastně na té mateřské JEN FLÁKÁM.