Re: Žijeme na vysoké noze?

Já to celkem chápu. Chlap řekne "běž do práce, chce to víc peněz, psy živit nebudu". Ale co má ženská dělat, to už neřeší. On se prostě v půl šesté sbalí a šupky do práce. O půl paté přijde a čeká opečovávání, teplo v domě a polívku na stole. To, že děti musí někdo odvést do školky, školy, poklidit doma, zvířectvo ...., uvařit tu polívku a zatopit, jde prostě mimo něj. On je živitel domácnosti, přece. Nelíbí se mi, jak tady několik pisatele píše, že nemá Šárka nechávat všechno na manželovi. Ale podle mě on nechal všechno na ní. To, že nosí dom peníze (přiznejme si, že ne zase závratnou sumu), není přece všechna starost o domácnost. Pokud by to mělo být půl na půl, tak i s péčí o domácnost a děti. Ne, že Šárka půjde dělat, vydělá to co manžel (nedejbože víc, neboť by byl oheň na střeše) a bude ještě vodit děti do školy, ze školy a vařit tu polívku. U nás je to totiž podobné. V lednu se vracím do práce. Manžel si pořád myslel, že budu děti vodit do školky, školy, vyzvedávat je a vodit do kroužků, které on vybere. Co poradit Šárce nevím. Já do práce chci, i kdybych měla dávat peníze někomu, kdo bude děti vyzvedávat. Pokud by to byla celá výplata a manžel brblal, tak ať něco dělá on. Taky ted nadává, že chodím na skvoš (drahý koníček), ale on několik let chodil na kurzy angličtiny, je mu to na dvě věci, ještě to nevyužil. Možná je to v případě i Šárčiných psů, manžel má jiného koníčka nebo měl. Psát o tom by šlo donekonečna :-(.