Re: Jak se chovat k "emo" puberťačce?

Pokud po ni budete nejake sverovani se vymahat nebo ji nutit k psychologovi, tak tim nicemu nepomuzete, naopak, bude mit pocit, ze jdete proti ni. Ja jsem v tomhle obdobi byla v puberte taky {jenze tenkrat se tomu nerikalo EMO} a ten neustavajici boj s mamou me vycerpaval. Mela pocit ze jsem blazen, protoze chodim v cernem, zaviram se v pokoji a tvarim se nepritomne, porad se do mne navazela, a to mi samozrejme moc nepridalo. Mela jsem pocit, ze me nikdo nechape, ze jsem se narodila do spatne rodiny atd. V osmnacti me to preslo samo, i kdyz az potom, co jsem se od rodicu odstehovala a ted jsem sporadana matka dvou deti Kdybych mela deti ve stejnem obdobi, tak bych delala to, co mi u rodicu chybelo - respektovala bych je, nerypala do nich a snazila se jim nenasilne dat najevo, ze jsem tam pro ne, pokud budou potrebovat, ale respektuji jejich potrebu soukromi {mama mi naprilad prohlizela veci, coz me strasne urazelo}. Rozhodne bych nekomentovala jejich vzhled ani chovani negativne, protoze to muze deprese a nenavist k rodine jeste vice podnitit.