Re: Vadí vám ve škole bonbony jako odměna v soutěžích?

Přiznám se, že tomu moc nerozumím. Nevedu sice syna k tomu, aby s kýmkoli soutěžil, ale docela bych si přála, aby chtěl být v práci, kterou si jednou vybere nejlepší nebo aspoň jeden z nejlepších. Ne pro odměnu. Pro svůj vlastní dobrý pocit. Navím jak vy, ale já mám radost, když se mi něco povede. A fakt ne proto, že se to někomu povedlo míň. Mám prostě příjemný pocit, že jsem nepromrhala nadání a schopnosti, kterých mi bylo dáno.
Mně přijde, že se tady zaměňuje přirozená podpora a motivace dítěte za nějakou uměle vytvářenou dravost a výchovu k "ostrým loktům". Necítím to tak. Syna nebaví sport, takže v něm nikdy nebude nejlepší, bude vždy jen průměrný. To neznamená, že by neměl (nemohl) být nejlepší zas v něčem jiném, co umí. Soutěživost mezi dětmi je dobrá pro to, aby poznaly své možnosti, své hranice. Když budou sedět na zadku jen proto, aby náhodou nezpychly či jak to nazvat, jak to potom zjistí? Nebudou se v nich naopak vytvářet mylné iluze o vlastních schopnostech?
Soutěž není boj na život a na smrt, je to poměřování sil s okolím. Když Maruška bude nejlepší ve zpěvu, Anička v kreslení a Pepíček ve fotbale, komu ublíží, že to bude dítě vědět a bude to vědět i jeho okolí?