Jsou nejchytřejší děti líných rodičů?

Souhlasíte s tím?
Myslíte, že dítě můžete podněty rozmazlit, že v něm ubíjíte kreativitu? Kde je ta hranice?

Moje holčička je už od narození(vyjma prvních pár týdnů co zápasila se žloutenkou), dost lačná nejrůznějších podnětů. Už jako miminko nesnášela, kromě spánku, válení v postýlce, museli jsme ji chytnout a pochodovat po bytě, jinak brečela. Navíc vyžadovala dost často i vertikální polohu, aby se jí lépe koukalo.
No a jak rostla, nebylo to lepší, v obrovské ohrádce beze mne být nechtěla, pořád vyžadovala mou pozornost, nedalo se doma nic udělat. Teď si sice doma občas hraje, ale myslím, že není stále dost samostatná.Párkrát jsme jí pustili televizi a teď se na ni chce koukat skoro pořád, když jsme doma, a chce pouštět kanály s pohádkami.A já to dost často udělám, když potřebuji mít od ní klid a něco udělat.
Jinak řve, věší se za mě, nebo šplhá po výškách, hrabe se v odpadkovém koši,hračky ji zabaví vždy jen na chvíli.

Co bude dělat, kdybychom jí pořídili sourozence a nemohli se jí tolik věnovat?
Máte s těmito typy dětí zkušenosti? Je jí rok a půl. Jak ji usměrňovat k větší samostatnosti?Do jaké míry se jí mám věnovat?Co myslíte?