Re: Usínání dvouletého dítěte

Kate, evidentne jsi mela velke "stesti na deti". Pokud si od mesice dosud usinaji v poklidu a samy... Ale na druhou stranu je tvuj pristup rozumny a jejich "zazracnost" jsi podporila svou duslednosti.

Ja jsem s detmi do cca 1,5 roku pobyvala v pokojicku, nez usly (usinani probehlo/probehne vzdy do 10-15 minut). Stacila jim ma pritomnost. Jakmile byly kolem tech 18m schopne pobrat informaci, ze ony maji usinat a ja budu zatim v obyvaku, tak se naucily po pohadce usinat samy. Kdyz prostredni dcera prechazela z miminkovkse postylky do velke, tak ji ani nenapadlo, ze by z ni mela zdrhat. Proste vi, ze kdyz se vecer lehne do postele, jiz neni diskusi. Precte se pohadka nebo zazpiva pisnicka, pusti se ji na prehravaci jeste pohadka na poslouchani (zadna TV!) a u te si sama usina.

Zakladatelce bych radila prave tu duslednost. Pokud dite netrpi nejakym patologickym desem z usinani, tak to klouzne... Po vecernim ritualu se odebrat do postele, zazpivat pisnicku (nebo na co je dite zvykle), pohladit, pusu a spinkat. Maminka odejde. Zadny cekani, az dite usne. Snahy o vylezani z postele, krik, atd. bych zcela v klidu odvracela...proste vlidne vratit zpet, vysvetlit, ulozit. Dite bude delat to, co vy chcete. Nikoli naopak, ze budete cekat i hodinu a pul, ze vas ten maly tyran milostive pusti (toto je nadsazka ;)).

Nemyslim si, ze by maminka byla od toho, aby dite hladila, dokud neusne. Maminka je totiz taky clovek a taky ma narok na nejaky cas jenom pro sebe, pripadne pro sebe a pro tatinka. Po celem dni, kdy jsem v podstate jenom deti, se tesim na vecer...kdy v klidu poklidim, sednu si a nez padnu do mdlob, stihnu si s muzem rict alespon par vet, precist noviny...