Re: Jak je to v praxi - "každý druhý víkend u tatínka"?

Julii je pět a půl, odcházely jsme, když jí bylo tři. Bylo to dost děsný, bydlely jsme ve sklepě, sbírala jsem věci, které někdo nechal u popelnic, její otec nám zabavil dost velkou část mého majetku. My jsme tomu říkaly, že jdeme na houby - lidi vyhazovali hračky, oblečení, nábytek... Otec jí chtěl do péče. Dělal ze mne duševního mrzáka, což jsem patrně i chvíli pod jeho vlivem byla. Dokud nebyl soudem stanovený styk - soudy trvaly rok a půl, tak vždycky vyhrožoval, že mi ji nevrátí. Nakonec jsem si řekla, že na to kašlu. Strčila jsem ho do mrazáku a najednou byl klid. Prostě jsem se přestala bát. Dnes už vím, že mu nejde o dítě, ale o to, mít nade mnou kontrolu.