Re: Jak jsme se naučili kadit - na záchod a do nočníku.

Vím přesně, o čem mluvíš. Syn taky odmítal kadit na nočník, nebo na WC. Radši stolici zadržoval a počkal, až mu dám na noc plenku a pak si ulevil. Když jsem mu odmítala plenku dát a radši riskovala počůrání v noci, tak nešel na velkou třeba několik dní. To už jsem měla strach, aby neměl nějaké zdravotní problémy a plenku mu dala. Jednou však měl přes den tak silné nutkání na stolici, že to nemohl vydržet. Běžel ven, svlíknul se a zaujal postoj, jakoby chtěl čůrat. Asi doufal (já se alespoň domnívám), že se tímhle manévrem hovínko přetransformuje na moč a on ho "vyčůrá." Nezapomenu na to zděšení, když si držel pindíka a ono nic a šlo to přece jen z opačného konce, než si přál. Neváhala jsem, přinesla nočník, násilím ho na něj posadila a držela. Sice až hystericky plakal, ale já si řekla buď teď, nebo jindy. Pak jsem přivolala celou rodinu, všichni jsme tlesklali, skákali a chválili. Nakonec jsme mu slíbili dárek. Od té doby vzal nočník na milost, ale byl to boj.