Re: pane bože

Jaani, přesně tak. Taky už jsem od něj chtěla dvakrát odejít s tím, že to bylo v době, kdy jsme spolu ještě jakž takž mluvili (teda já). Naposledy před deseti lety. Taky mě ukecal, že to nebudeme lámat přes koleno a půl roku dokázal sekat latinu, ale nebylo to z jeho přesvědčení, dneska už vím, že hrál divadlo, že nedokáže být normální.
Co se týče holek, já spoléhám na to, že pro něho je opravdu zatěžko se o ně starat, nejeví o to, co dělají jakýkoliv zájem, a taky na to, že už jsou velké a doma to vidí. Starší dcera se mě už několikrát ptala proč od taťky neodejdu, a ta mladší...musím doufat.
Vím že notně pošramotím jeho ego. A bojím se, vážně oprávněně.
Janni001, odstěhovat se nemám momentálně kam, matka je psychicky labilní hysterka, otec alkoholik, začala jsem podnikat, ale ještě z toho nemám žádné příjmy, takže ještě musím vydržet. A vím že odejít budu muset já, protože zůstat s ním v době než se všechno vyřeší v jednom bytě nebudu moct, vzhledem k jeho divné povaze mám strach aby mi pak fakt neublížil, kdysi měl takové řeči. Chtěla jsem prozatím jen vědět jak to řešily ostatní holky, které se rozváděly, jejich zkušenosti, názory, které teď moc potřebuji. Moc děkuji všem za příspěvky.