Re: Do jakého chování dětem nezasahujete?

taky jsem matka "zasahovačka", ale snažím se zasahovat jen když je nějaké ubližování. když se dva stejně staří přetahují o bábovku na písku, tak to nechávám být. zasahuji jen když je "ohorženo" moje dítě na zdraví. když třeba starší děti do něj strkají na klouzačce, že málem spadne. jednám s nimi jako se svým dítětem, nekřičím. řeknu jim, že on je malý, oni taky byli a byli tak pomalí jako je teď on a že musí počkat, že se nedá nic dělat. a že když jsou tak rychlí, musí počkat dole než on zklouzne. pak je pochválím, třeba jak se jim to podařilo nebo říkám svému synovi ať se podívá jak oni jsou už velcí a šikovní a už jezdí rychle... prostě se snažím v klidu. tohle například zvládám. nikdy jsem neměla problém s rodičem a nikdy se mi nestalo, aby na takový přístup i na první pohled živější dítě nereagovalo pozitivně. napomínám cizí děti jen když se jejich rodiče nijak neangažují.

neumím zvládnout to, když je nějaké dítě agresivní, bije a matka nereaguje. dokud si nepřijde syn pro pomoc tak nereaguji, ale tiše trpím ale nevím jestli je to dobře. nevím jestli mám dítě okřiknout, že bít se nemá nebo nedělat nic... sama jsem byla vždycky strašně stydlivé dítě a bála jsem se všech. pamatuju se, že v téhle situaci bych se i bála říct si o pomoc... nechci aby si syn myslel, že mu nepomůžu - když vidím co se děje. jemu říkám, že se to nesmí a pak vidím, že jemu někdo takhle ubližuje a nic neudělám...tohle mě trápí (snad jsem to napsala srozumitelně). prostě tohle nechci nechávat být, protože nechci aby si syn myslel, že nechám aby ho cizí děti bily a nezasáhnu...

syn je moje první dítě. sám je klidný a hodný a neagresivní. nechápe proč ho jiné děti bijí jen tak, že jdou kolem... vysvětluju a když to nepomáhá odvedu svýho kluka pryč a snažím se ho zabavit jinak, ale myslím, že to není dobře. v těhle případech nevím co mám dělat...