Re: Zdravím

Kalhotky jsou trošku větší, ale to já chtěla, aby mu byli i na jaře. Fotku jsem se snažila otočit, ale nějak mi to nešlo. TAk holt musíte trošku naklonit hlavu, abyste ho viděli v celé jeho kráse.

S mojí mamkou je to horší, mám jí ráda, ona mne taky. Ale je zvláštní v tom jak to projevit. někdy bych ji musela přetrhnout vejpůl. Pak si řeknu, že je vlastně v životě asi celkem nešťastná a nechám to opět plavat. Ony to jsou většinou jenom drobnosti, ale 100x nic udolalo medvěda (nebo co je vtom přísloví). Brácha má teď tu žloutenku a mamka mi volala zda se má nechat očkovat vakcínou proti hep. A nebo kombinovanou proti hep. A i B. Vše jsem jí vysvětlila, pro i proti a nechala na ní ať se rozhodne. Druhý den ráno v 8 opět telefon, vzbudila mne a ptá se na totéž. A to ví, že spíme do 9ti hodin. Když se ujistí, že mne vzbudila, tak místo aby se omluvila, tak řekne, že je to vlastně dobře a ať jdu něco dělat. A takovýhle blbosti mi provádí. Nezavolá co je rok dlouhej a když se ozvu a přijedu jí až před práci, aby Honzíka viděla a mohla si ho povozit, tak každému v parku vykládá, jaká jsem dcera, že jí nenechám vnoučka vozit - to vše samozčejmě přede mnou a myslí si jaká je to legrace nebo co. Stejně tak půlce města vyprávěla jak jsem rodila doma a jak vnouček málem vypad do záchodu atd. Já vím, že to nemyslí zle, ale občas mně to rozzlobí nebo rozbrečí, to podle toho...
Tak nevím co mám dělat, jestli se jí mám jednou postavit, pohádat se sní a vysvětlit jí jaké mám hranice a přitom jí rozbrečet a možná z toho vůbec nic nepochopí nebo to mám nechat bejt a chovat se jako hodná dceruška, tak jak je zvyklá.
No tak jsem si vylila srdíčko, pokud můžete, tak mi poraďte, co byste dělaly na mém místě. Ahojky.