Re: Baby signs

Kamilo,
znakuju s dcerou, která má mentální postižení, u těchto dětí se ledaskdo bojí, že když jim nebídne něco lehčího, tak oni se už o to těžší nebudou snažit. A proto je prý znakování slepá cesta, jakmile děti s MR začnou znakovat a okolí jim bude rozumět, nebudou mít motivaci učit se mluvit.
Řešila jsem to hodně, načetla jsem, co se dalo, poté prakticky ozkoušela na dvou svých dětech (jedno zdravé, jedno s postižením).
Podle mě je tenhle názor blbost. Ano, je jednodušší produkovat znak než slovo, ledaskdy je i jednodušší mu porozumět (znakují se jen klíčová slova, proto se v tom dítě často snáz vyzná). Ale je vždycky jednodušší domluvit se mluvenou řečí s lidmi, kteří mluví. Každý slyšící rodič reaguje mnohem rychleji, spontánněji a častěji na jakékoliv zvuky, o kterých si myslí, že by mohly být řeč, než na pohyby rukou (tedy znaky). Proto pokud se na dítě normálně mluví a ono znakuje, znamená to, že mluvit prostě nemůže-neumí, ne to, že se mu nechce. Dané dítě by bez znaků nemluvilo líp, ono by se nedorozumělo vůbec. takže by třeba bylo agresivní, mělo problémy v chování atd.

A obecně - znakovat se zdravými dětmi podle mě není nutné. Ale pokud se pojme jako veselé sdílení, nastaví pozornost rodičů víc ke komunikaci, ukáže dítěti, že jeho potřeby jsou vnímány a je jim rozuměno, a to je podle mě veliký klad.
Takže pokud někdo chce, proč ne? A když nechce, nic se neděje, zdravé dítě se v pohodě rozmluví.