Jak pomoci 2,5 letému dítěti zvládnout být s vrstevníky bez maminky?

Dobrý večer všem. Mám holčičku 2,5 roku a 8 měsíčního synka. Holčička je bezvadná, krásně mluví a vůbec mi připadá dost šikovná. Odjakživa má ráda společnost dětí. často si zveme domů děti a taky dost často za dětmi jezdíme. Řekla bych, že asi tak 3x týdně trávíme odpoledne s dětmi a když ne, jdeme na hřiště. Jsme na předměstí Prahy, takže hodně dětí na hřišti taky zná. Už ve dvou letech zatoužila po školce- jezdíme totiž každý den kolem soukromé miniškolky, kde jsou malé děti a je jich tam jen 7. Přišlo mi, že je na to malinká, ale když o tom mluvila každý den, tak jsem ji tam zkusmo na 2 hodiny týdně dala. První den jsme tam byly spolu a paní učitelka mě podpořila, prý je bezproblémová a může tam jít sama. Příště do školky chtěla sama- dokonce mě vyhodila. Nadšeně vyprávěla, dokonce jedla (je nežravka) jen aby mohla do té školky. Postupně se ale její nadšení začalo vytrácet. Nejprve plakala prvních pět minut, postupně se to zhoršovalo, nakonec skončila tak, že se ode mě nechtěla odpoutat a hrozně vyváděla. Docela mě to překvapilo. Paní učitelka nakonec doporučila přestat chodit. Samozřejmě jsme přestaly. Uplynulo půl roku a já se rozhodla zase něco zkusit. Máme tu skvělé kroužky pro malé děti, podařilo se mi ji na jeden přesvědčit, ale seděla jsem venku a čekala na ni. Několikrát se přišla přesvědčit, že tam jsem, ale bez problémů si hrála. Takhle to šlo několikrát, naposledy dokonce byla sama a zvládla to skvěle. Těší, se, každý den o tom mluví a dneska prásk, zase na mě visela a nechtěla se ani pohnout. Šla jsem s ní do třídy a slíbila, že počkám před otevřenými dveřmi, nechtěla nic. Jenom řičela, že chce domů. Jinak bych ještě měla napsat, že vrstevníky si užívá, hraje si s nimi, prostě super, ale musí být máma v dohledu. Moje otázka na vás zní- jak pomoci takovému dítěti- není moc brzy tlačit na kroužky ? Do školky ve třech letech nemusí, ale ráda bych ji postupně začlenila do kolektivu a myslím, že 1,5 hodina týdně není tak hrozné. Je ještě něco co bych mohla udělat ? Doporučily byste mi raději počkat třeba půl roku a pak to ve třech letech postupně zkusit ? Je mi trochu líto to vzdát, protože ji to vyloženě těšilo a pořád o tom mluvila. Do mat. center je to u nás trochu problém, protože bych tam musela vzít i synka a ten je po těžké nemoci a neměl by být v tak přímém kontaktu s malými dětmi.