Chápu

Já teda trochu žasnu, jak se někteří podivují nad neschopenkou v těhotenství. Takže uvedu osobní příklad.
U obou dětí jsem chtěla pracovat co nejdéle.
U 1. jsem šla na neschopenku asi měsíc před nástupem na MD. Důvod-náročná práce sociálního pracovníka pracujícího s těžce zdravotně postiženými a společensky nepřizpůsobivými. Jezdila jsem denně na návštěvy do rodin, často se setkávala s nákazami, které by mě mohli ohrozit. K tomu nízký tlak a závratě a konec těhotenství uprostřed léta, takže horko, otoky, občas jsem omdlela. Vycházky jsem měla neomezeně z toho důvodu, abych si šla nakoupit, projít se a podobně kdykoli podle toho, jak se budu cítit, a ne podle toho, kdy mám napsáno. Sice jsem se necítila skutečně nemocná, spíš jen omezená.

U 2 . těhotenství jsem zůstala na neschopence 3 měsíce před nástupem na MD. Důvody stejné jako u prvního + těhotenská cukrovka a každý týden kontroly na vzdálené diabetologii. Sice bych ještě 1-2 měsíce práci zvládla, ale byla jsem dost unavená a ráda jsem doma zůstala. Vyhcázky zas neomezeně, tady ještě taky kvůli tomu, abych mohla odvést dceru do a ze školy, dojít na třídní schůzku a podobně.

Takže pro mě je to pochopitelně a rozumný doktor se s každou maminkou rozumně domluví.

Jinak jsem žádné kontroly neřešila a klidně odjela i na víkend s rodinou někam do přírody. Jsme přesvědčená, že to pro moje zdraví bylo to nejlepší.