Re: Čím to, že vám to klape?

no a vidíš, my jsme porozvádění všichni (tedy já a on) - rodiče jeho spolu zůstali, po úmrtí maminky jeho táta zůstal sám. Moji rodiče jsou dosud spolu.

A my dva jsme rozvedení vzájemně - jeden kvůli druhému (ač jsem psala jinde, že bych se rozvedla stejně, manžel měl prostě přede mnou milenky). První z celých rodin.

O TOM to není, není geneticky daná nerozvážnost, tolerance vůči rozvodům, jen je špatně, žije-li dítě v manželství, kde jsou hádky na denním pořádku, začne je vnímat jako nutnou součást vztahu - můj případ - a pak jsem čuměla a čumím dosud... s manželem to byla Itálie fakt totální.

A pak je taky špatně, když dítě vyroste ve sladké nevědomosti, doma vše v dekoru, a pak potká partnera, co je jinde, takže ta Itálie ještě může vypadat nejen tak, že nás profackujou, ale třeba i tak, že někdo denně doma sprostě řve.
Jsou hádky a hádky.


Nikde není vztah bezkonfliktní, pokud nežiju s vlastním klonem a ten by mne točil... , že bych se hádala.