No, my jsem po nástupu zrušili můj účet, protože se mi zdálo, že zbytečně platím 150 jen za to, že mi tam chodí mateřská. Manža měl stejně ke svému účtu dvě karty, tak mi jednu dal. Akorát jsem s ní nemohla platit v obchodě, byla na jeho jméno. Ale vybírala jsem si vždycky hotovost z bankomatu.
Jelikož mu údaje o výběru chodily okamžitě na mobil, občas se stalo, že mi poslal smsku něco jako : "všecko vidim!!!" No to mě TOČILO!!! Prý si dělal srandu ale stejně.
Pak jsme nějakou dobu šetřili na jeden větší výdaj na domácnost a strašně se divil, že ty peníze nepřibývají tak rychle, jak si dopředu spočítal. Jednou po mě dokonce chtěl přesný soupis věcí, co jsem za ten týden koupila. Věděl totiž,kolik jsem si vybrala na začátku a nechápal, proč už nemám hotovost.
Tak jsem mu na lístek napsala seznam a přiložila 3Kč, co mi měly zbýt.
TEN KOUKAL



. Pak se tedy stalo ještě asi třikrát, že se rozčiloval, kam ty peníze zase zmizely, ale časem přestal. Ukázalo se, že utrácí za větší kraviny než já (já si teda kapučíno při cestě na plavčo s malou neodpustím)
Fakt je, že když jeden vyčítá druhému výdaje a přitom o nich nemá páru, vzniká z toho děsný pocit nesvobody. Já se cítila děsně blbě, když jsem mu říkala si jdu zas vybrat, že došlo.
Ted jsme to zařídili tak, že mám k jeho účtu dispoziční právo, svou kartu na své jméno a je mi hned líp (i když je to prkotina

)
Někdo ti tady radil, abys všechno hodila na manžela a ty píšeš, že by to nefungovalo. A co to překousnout a pár týdnů přežít,že doma nejsou věci na vaření, na které jsi zvyklá, a děti chodí podivně oblečené??? A pořád bych ho buzerovala, co chybí a co ještě prostě musí být koupeno. Snad by mu to časem došlo.