Re: Pořád se hádáme kvůli penězům - pokračování

Danielo,

přesně, ty jeho řeči jsou jen výkřikem do tmy. On IMHO dobře VÍ, že neutrácíš za hlouposti - proto se velmi pečlivě odmítá podívat na vaše rodinné účty, ví, že by musel přiznat, že v tvém utrácení to není.

Že je nešťastný z celé situace, se ani tak nedivím (i když by se mu asi žilo lépe, kdyby se nepoměřoval s ostatními, nemusel by si připadat tak neúspěšný). Problém je v tom, že si to vylévá na tobě. A protože to není racionální jednání z jeho strany, tak ho racionálně moc nepřesvědčíš.

Co kdybys to "začarované kolo" zkusila prorazit nějak zcela absurdně? Třeba teď couvnout, říct, že se budeš snažit, a pak se po týdnu dvou nepokrytě rozplakat jako "já už opravdu nevím, prostě mi to nejde, nepomohl bys mi s tím" nebo něco podobně pitomého, něco, co by ho přimělo zkusit ti "pomoct" a pak považovat za viníka (nepřítele) spíš osud/anglickou vládu/zlé američany, co způsobili krizi a k tobě zaujmout spíš ochranářský postoj? Co by mu dalo impuls hledat jiná řešení než výčitky vůči tobě?
(Já teda takové věci neumím, ale třeba by tě napadlo něco, co bys dokázala jakž takž věrohodně realizovat)