Re: Sledujete případ "dítěte R.B.?"

Je to extrémní případ, těžko na něj aplikovat nějaká pravidla. Ta úvaha, zda se má dítěti invazivně pomáhat udržovat základní životní funkce, nebo tuto podporu odejmout a tím rozhodnout o tom, kdy umře, se točí kolem pojmu kvalita života. To je ale něco tak obtížně poznatelného a definovatelného... Nikdo z nás neví, jak takové dítě prožívá svůj život, jak se cítí, zda je spokojené, nespokojené, šťastné, zoufalé... Soudí se, že prožívá bolest (což věřím bude i podpořeno reálnými poznatky). Jak ji ale vnímá, nemá nikdo v tuhle chvíli šanci zjistit.
U rodičů je to určitě spousta důvodů, které je k tomu vedou. Absence téměř jakéhokoliv smysluplného kontaktu je šílená, zoufalá, hrozná. Podle článků mi přijde, že se asi dá očekávat, že dítě by prožívalo svůj život vždy s invazivními lékařskými zákroky a vlastně vždycky v částečné (nebo téměř úplné) izolaci od okolí. No a je hrozně subjektivní, jakou míru kvality života takovémuhle životu přisoudíme.
Nechci (a nemůžu a neumím) říkat, jak by se rodiče rozhodovat měli či neměli. Volí z těžkých a hrozných zel. Nikdo neví jistě, jaký by byl další život tohoto dítěte, jsou kvalifikované odhady, ale to je všechno.
Jak bych se v takové situaci rozhodovala já, netuším, a jen si bláhově přeju, aby nikdo nemusel takové hrůzy řešit.