Re: Jací jsou chlapečci?

Mám syna(14m) i dceru(3r.). Za sebe mohu napsat, že vztah se synkem je nějak intenzivnější. Nevím, čím to je(spojuji si to i s lepším poporodním "souzněním"), ale ta chemie je nějak úplně jiná. Přitom dcera byla prvorozená, vysněná, rozmazlovaná(stále je, to jsou obě naše děti), takže by se dalo očekávat, že to bude tak nějak silnější. Syn byl také plánovaný, ale narodil se dva roky po dceři, takže to těhotenství bylo trochu náročnější a času na něj nebylo tolik, jako na dceru. Syn je velice "intenzivní" dítě. Když se raduje, nakazí celé okolí, osobně ho v jeho dobrých náladách nejsem schopná pustit z náručí, umačkala bych ho k smrti. Neskutečně mi voní a vzbuzuje ve mně tolik něhy, že mě to až samotnou překvapuje. Jeho opačné nálady jsou provázeny podrážděností všech - to dokáže i mrsknout s hračkou o zem nebo si na tu zem lehnout a půl dne kňourá a fňuká. Všude leze, první pád měl v 10 dnech(!), od té doby padá pořád, do všeho jde s vervou. Je velice učenlivý a zvědavý, vše napodobuje a učí se rychleji, než dcera(ta ale neměla od koho okoukávat).
Dcera není tolik mazlivá, ale zase spolu podnikáme dámské jízdy, jezdíme na výlety vlakem a často si jí někam beru, když přítel hlídá syna.
Tak trochu chápu, že je všude kolem tolik mamánků - alespoň já budu mít co dělat, abych do světa neposlala dalšího.