Re: Opravdu mají ženy tak těžký život?

Po poli se běhalo opravdu ve výjimečných případech a většinou to špatně dopadlo...
Jiná věc je, že se do porodu na poli dělalo...to ano a taky to leckdy nedopadlo dobře.
A jinak k tématu:
Toto jsem psala včera do diskusí o mužském vzoru a myslím, že se to hodí i sem:
Příspěvek může působit zmateně stejně, jako je zmatená současná rodina.
Pro děti je opravdu ideální klasika - táta loví mamuty, učí to mláďata a je zábavný, máma stele kůže v jeskyni, lepí pavučiny na rozbitá kolena a sbírá bobule... Na tomto sociálním jevu nic nezměníme ani v dnešní době, stejně jako nezměníme např. biologický fakt, že ideální věk pro povití 1. dítěte je pro ženu mezi 21 a 24 lety věku, ač první dítě si dnes milióny žen pořizují po 30.- 35. roce věku i později.
V jistém smyslu byla role ženy před "emancipací" podstatně jednodušší - i pro ně samotné. Dnes je doba vskutku tlačí do toho, aby se vyrovnaly mužům a naopak muže nutí do vyrovnání se ženám.
Je nesmírně stresující, když ženská ví, že MUSÍ pracovat,tj. chodit do práce, MUSÍ vystudovat, MUSI zvládat děti, domácnost i zaměstnání, zatímco u muže to tak složité není...
Rýsuje se to od I. republiky a dodělali to bolševici svou propagandou, že nějšťastnější je otec v dole, matka na traktoru, děti v jeslích od půl roku..
Přítelův otec pracoval celý život tvrdě a doma odpočíval. Přítelova matka pracovala celý život snad ještě tvrději, s delší prac. dobou a doma prala, žehlila, uklízela, rodila, vychovávala, vařila, myla nádobí... Dnes je na tom zdravotně neradostně, a přesto "tchán" brble, když s ním nerve pytle s jablkama, nekope jámu na základ zídky, netahá kameny na skalku - protože byl zvyklý, že "vše dělali spolu." Ok, to je v pořádku, ale v tom případě mi tam hapruje to matčino zaměstnání - měla být v domácnosti...
Jistě, proti gustu žádný dišputát, kdo chce být kosmonautkou nebo hornicí, vrcholovou manažerkou nebo špičkovou chirurgyní...proč ne. Stejně tak může chlap přebalovat posr... prdelky, paličkovat krajky a šít záclony.
Ale já jsem DO JISTÉ MÍRY konzervativní, určitě ne feministka - své povolání mám jako koníčka a jsem ráda, že si to můžu dovolit, protože chlap rodinu uživí i s mým mizerným příjmem (učitelka, 10 let praxe, 17 hrubého). Nyní jsem na mateřské a poprvé v životě mi přítel pomáhá v domácnosti (nikoli s koupáním, přebalováním a uspáváním) - luxuje, naučil se skvěle vařit během 3 měsíců, zametá, stele, lítá s odpadky... prostě velkou část "ženských" prací zastane a ještě povozí kluka v kočáře, i když pracuje 12-15h denně. Většinou je totiž v pracovně doma a chvilku si najde...
Do mého těhotenství nebylo nic takového třeba a zvládala jsem v pohodě myslíc na Betty McDonaldovou - "Chápejte své muže a pomáhejte jim a neztěžujte jim život věčnými nářky - už to, že musí celý život pracovat je samo o sobě dost smutný osud..."
Zkrátka - jsem zastánce tradičního modelu rodiny, kde muž je pánem, ale moudřejší panuje, či muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, který hlavou hýbe (B. Němcová)

A jen pro upřesnění mých názorů - studuji 4. vysokou školu, svou práci mám ráda a v domácnosti navždy zůstat nehodlám, ráda chodím s přáteli do hospody a na kulečník, a to i bez partnera, první dítě jsem si (ne z vlastní vůle- prostě to nešlo) pořídila ve 35 letech a doufám v ještě jedno a já i přítel pocházíme z matriarchátu
On mě nenutí tahat cihly, nosit uhlí a šroubovat poličky, já po něm nechci, aby byl u porodu, přebaloval, nebo balil dárky k vánocům pro celou rodinu...
Všechno tak nějak vyplynulo ze sitace, pročež je fajn, že máme, dámy, tu svazující emancipaci - záleží jen na nás, jak s ní naložíme...