Re: Život se život mění - jak to cítíte a prožíváte?

hm, zrovna včera mi skorošvagr říká (jsem k nim přijela na návštěvu) - "jé, vidíš, já měl upíct bramboráky S BYLINKAMA, no ale ty stejně nemůžeš". Jako správný tupec který neví vo co gou, jsem říkala - a proč, nemám problém s bramborákama - a on nato: "jenže po těch mých bys domů nedojela, ale doletěla" (panáček pěstuje travičku)...... chmm, tak na "tohle" si fakt připadám jednak stará, a druhak že si to opravdu nemůžu "lajsnout", když jsem s dětma.

Jinak život se opravdu mění, sice si občas vzdychnu jako to bylo "za bezdětna", ovšem s 2 kusy pernamentně pod nohama na to není moc kdy. Spíš když se zastavím tak si už uvědomím ten "pokrok" jako že - spím celou noc, nekojím čili si můžu dát semotamo i to vínko, mladší prcek už chodí tak že občas nemusím brát ani kočár který mě děsně prudí protože se všude plete, že starší dcera už je schopná místo čáranice namalovat i sluníčko nebo rybičku, že už se tolik nevzteká když jí něco vysvětluju....

Některé změny se ale komentovat nemají - tuhle jsem se tak (beze slov) zakoukala na manželovy vlasy - nad spánky úplně zešedivěl - a on taktéž beze slov (očima) odpověděl "no co, nemládnu, jak taky s váma"