Re: Dá se naučit batole usínat samotné?

Lucíku.. hihi.. mě je jednatřicet a nerada usínám sama Což takové malé mimino, zvyklé na tlukot mámina srdce...

Hele já chápu co tím chceš říct, a když ti to vadí, měla bys s tím opravdu začít něco dělat, já jen že mi tenhle přístup prostě nesedí (tak nějak vnitřně-intuitivně). Naši nás uspávali hooooooooooooooooooodně dlouho a tím hooooooooooodně dlouho myslím klidně do 12-15 let! Ty večery kdy nás zahnali do postelí, četli, vyprávěli, zpívali jsme písničky.. milovali jsme to

Ale hlavně z tvého popisu je vidět jisté "zkostnatění" (prostě chci mít v osm klid a přes to nejede vlak)... Já mám děti tři a u každého je vidět posun, pružně se jejich potřeby mění...

Bára usínala od miminka sama... položit, zhasnout, odejít, až do období separační úzkosti, kdy řvala jak protržená dokud jsem jí neuhoupala na klíně! To jí vydrželo do 2,5 roku, pak už stačilo jen položit a držet za ruku, pak už jen položit a sedět a ve třech letech, položit přečíst pohádku, odejít... Bára MUSÍ mít pohádku na dobrou noc, jinak neusne
Kuba od narození usínal jen u prsa, u flašky, na klíně (až do dvou a půl roka, kdy už se mi na klín pro břicho nevešel)... Pak už taky stačila ruka, pak nic ale hlavně absolutní TICHO ... respektive prostě čtení pohádky ho ruší, ale vyžaduje přítomnost, jak odejdu vyleze z postele a pláče... takže tam sedím dokud neusne, jen tiše sedím vedle postele...
Honzík usíná v bugru obývacího pokoje, kde lítají dvě další děti, je rozsvíceno a běží televize, sám odložen do postýlky se "ukecá" do spaní...

Tři kousky z jedné líhně a každý je jiný Každý má jiné potřeby a na tobě je byť si je přizpůsobit k obrazu svému nechat broučkovi JEHO potřeby. Chce-li usnout až v devět, tak usne až v devět i kdybys ho do tý postýlky položila v sedm večer.