Re: Dcera nemluví ve společnosti cizích lidí

já byla vždycky strašně zaražená. stáhla se do sebe a zmizela v pokojíku pokud to bylo možné. měla jsem to dlouho. ještě na základce. i na druhém stupni jsem byla stejná. už jsem tedy "uměla" pozdravit, to jo měla jsem celou základku jen 2 kamarádky a s nikým jiným se nebavila. s dospělými vůbec. později na základce jsem byla schopná dospělým odpovědět na dotaz,ale konverzace se mnou? vtip.
až na střední jsem si sama pro sebe řekla, že s tím musím něco udělat a snažila jsem se s tím svým strachem z lidí prát. no a peru se s tím vlastně do dnes a to mi je už přes 30... takže v 9 letech jsem na tom byla určitě podobně jako tvá dcera.