Re: Kamarádění s ženatým mužem

Takto - já chápu, že v této diskuzi se vyskytují na "věc" dva odlišné názory.. a to nikomu neberu a chápu Tvůj dotaz jako dotaz kamarádky, která by chtěla kamarádit

Ale Ty si kladeš "podmínku", že nechceš ohrozit jeho manželství.. Dle mého je partnerský vztah založen na nejen na toleranci, ale i na domluvě a důvěře. Takže předpokládám, když si někoho beru, že máme vyjasněny i tyto hodnoty a manžel ví, co jsem nebo nejsem ochotna tolerovat, zkrátka - co od vztahu s ním očekávám.. Platí to samozřejmě i obráceně. Takže pokud ví, že nechci kafe s kamarádkou, nevěru, vztah na dálku kvůli práci, automaty... a přesto si mě vezme (za ženu nebo se mnou chce žít).. tak očekávám - možná naivně - že se bude snažit mé "sny" nenabourávat.. To samé může očekávat on ode mě, myslím, že je to fér.. Samozřejmě, že se může v životě ledacos změnit, ale pokud se z toho člověka, se kterým žiju, nemá stát někdo pro mě cizí, tak nějak očekávám, že o tom budeme mluvit. A naopak neočekávám, že komunikovat nebude a z malého kafe za mými zády se stane nevěra za mými zády.. Myslím si, že jsem ochotna svému muži tolerovat spoustu "jeho snů".. třebas na úkor těch mých, ale - jak píšu - každý partnerský vztah je stát sám o sobě a hranice si stanoví sám a vážně záleží jen na těch dvou..

Upřímně - já chápu, že se v mém muži něco může zlomit a bude chtít mít 15 dětí, přestěhovat se do Grónska, žít ve třech.. ale přeju si, aby si můj muž o svém přání se mnou promluvil.. a protože jsme pár, tak počet dětí zreviduje maximálně na pět, O Grónsku budu uvažovat, ale třebas ve třech nikdy žít nebudu