Re: Pocit naplnění

Tak tyhle pocity si moc dobře pamatuju.Uklízela jsem pořád doblba,později když malej lezl jsem dvakrát za den vytírala...přece nepoleze v prachu...vánoční cukroví ,nebo cokoliv na víc jsem byla schopná dělat v noci- jen aby bylo.Prostě všechno jsem chtěla "tak jak to má být".Chtěla jsem být asi sama pro sebe dokonalá matka,manželka.Chtěla jsem všechno zvládnout.Byla jsem na jednu stranu uhoněná jak pes,na druhou stranu jsem neměla pocit naplnění a byla taková - jak to napsat? Prázdná?Chyběl mi bezstarostný život,chyběla mi moje práce a jít si kdy chci kam chci...najednou tu ráno malej bulel a já v neděli nemohla spát do desíti...Tenkrát mi moc pomohlo jít na jeden den v týdnu do práce.Těšila jsem se jak malá jak za mnou ráno zapadnou dveře.A večer jsem se těšila domů na prcka nabitá energií a v podstatě odpočatá,odreagovaná.Ale kdybych to mohla vrátit určitě bych už tolik neřešila uklízení,vaření a takovou tu mojí rádoby dokonalost.Spoustu věcí už dneska vidím jinak.Radím Ti fakt někam vyrazit,aspon na kafe,nebo prostě někam sama...odreagovat se.A naklízeno mít pořád nemusíš - fakt se nic nestane...