Re: Syn odešel z domu - co dělat?

Leo, mohu napsat, že u nás doma ještě horší....

Také jsem ve třeťáku volala každý pátek třídnímu, jak vypadá docházka, na praxi dokonce každý druhý den....nebudu psát ani, jaké nervy a kus zdraví mě to stálo, o penězích za mobil ani nemluvě...V prvním pololetí třeťáku měl neomluvených 50hodin, svým neustálým trapným dohledem jsem dokázala, že v druhém pololetáí neměl neomluvenou hodinu...Ale jelikož byl u toho, když se ztratila třídní kniha, a třídní s nimi měl plno špatných zkušeností, dal mu 5 na výzo, jelikož neměl moc známek z jeho předmětu...naučil se, udělal v srpnu opravné zkoušky, říkala jsem si, že to bude v pohodě, v září udělá závěrečné a bude mít výuční list....udělal ústní a praktické a proletěl z písemných.....ale to už začal hodně blbnout. Nedodělal si ani řidičák, jelikož podmínkou bylo, že udělá na osobák i nakláďák....udělal testy a jízdy na osobák, ale proletěl z jízd nakládního auta, svým způsobem dost nešťastným způsobem, jednou mu vletěla paní, co dobíhala na tramvaj přímo pod kola, na přechodu, ale z poza rohu..podruhé strašně pršelo a špatně se zařadil do pruhů na křižovatce...nedostal řidičák ani na osobák ...odstěhoval se v prosinci ke kámošovi, dělal na zateplování budov, po novém roce nebyla práce, už ho nezaměstnali....a už letos v lednu vyplavaly na povrch další průséry...řídil bez řidičáku, byl odsouzen ke 300hodin veřejně prospěšných práci, jelikož ho 2x chytli, koupil si auto, se kterým jezdilo kromě něho dalších 6 kamarádů, auto našli policajti nabourané u řeky..platila jsem odtah, likvidaci, pokutu, celkem asi 8tisíc...Na mé naléhání se vrátil v lednu domů, pracoval od února tři měsíce, dokonce jsme přes známé sehnali práci my s manželem, ale dostával 30Kč na hodinu, za pozdní příchod mu strhl šéf ještě 8x300Kč, což bylo teda hodně kruté, zjitili jsme, že neplatí za něj zdravotní ani sociální, jak slíbil...říkala jsem si, že bych za takovou almužnu nedělala, ale on to vydržel tří měsíce...od května je střídavě doma, střídavě se vypaří třeba na týden až dva, spí u kamarádek a kamarádů..já šílím strachy, protože vím, že žije strašně, má samé kamarády, co jedou v drogách, všichni tí pořádní a slušní se s ním už nebaví. Trvalý pobyt jsme odhlásili s jeho svolením už v červnu, nic se nedalo dělat...má tolik pohledávek, že mi jde husí kůže, 2x dluží za soudní výlohy, jak ho odsoudili za jízdu bez řidičáku 4tisíce, dalších 5 tisíc magistrátu, za jízdu bez techničáku auta...dalších přes 10tisíc na zdravotním pojištění...a to teď přišly dvě pokuty z dopravního podniku, přesto, že jsem mu koupila měsíčník, jelikož už od října nemá občanku, myslím, že moc dobře ví, ale on tvrdí, že neví, kde skončila...já jsem prosila, křičela, ale on to nepůjde nahlásit na policii...následky mohou být nedozírné...Teď byl pryč 5 týdnů, vrátil se před týdnem, ve dvě v noci, jsem už v takovém stavu, že mi lépe, když tu není, když nevidím, co dělá....na veřejně prospěšné práce chodil týden a přestal, jak odešel z domů, řekl mi, že byl svědkem dalšího trestného činu a dostane dalších 100hodin veřejných práci, tak je zbytečné, aby oddělal ty první, když mu pak napaří znova 400hodin...moje slova o tom, že je to maření výkonu soudu...že když bude chodit na ty veřejné prospěšné práce, je to polehčující okolnost...nic nezabírá. Dala jsem jasná pravidla,m že pokud tady chce bydlet, bude chodit na veřejně prospěšné práce, nebo si najde práci, což je v jeho případě se základním vzděláním velmi těžké...Každý měsíc mu kupuji měsíčník, živím ho, bohužel, neměl v čem chodit, koupila jsem mu dvoje boty....oblečení má různě po kamarádech, vždy příjde v něčem cizím, svoje hezké značkové už nemá....měl 35 trenek, ve skříni zůstaly dvoje...už mu nekupují nic nového, jen v sekáčích, protože je to jediné řešení. Když hovyhodím skončí jako bezdomovec, feťák na ulici...když je doma bojím, se, aby nedoitáhl domů nějakou nemoc, bůhví, kde se pohybuje....ale dávám mu další a další šance k zlepšení....mám ho ráda, napsala jsem mu teď jak se vrátil dopis na strašně moc stránek, neumím s ním totiž promluvit v klidu, strašně mě točí, to jak on si nic nedělá z ničeho, mám pocit, že nemá strach ze sousu, policie z ničeho....

Vždy když je pryč, nemám klid, bojím se, že opravdu skončí špatně, měla jsem takovou spolužačku, byť nejela v drogách, ale žila mezi bezdomovci a nakonec to skončilo před dvěmi léty její vraždou....Nemá už ani svůj mobil, sem tam strčil do něčího mobilu smsku, takže se mu doručila zpráva, já věděla, že žije...nebo se dostal k počítači a viděla jsem, že byl přihlášený na www.lide.cz
Tak si říkám, co je lepší, když je pryč, je to jeden velký stres, když je tady, je to také stresující...

Klíče od bytu už nemá rok, z bezpečnostních důvodů, obývák zamýkáme, jelikož peníze se nám také ztrácely...když je doma jsem stále v napětí a pozoru, hádáme se....protože já pořád prudím, aby vyřídil to, co má..pokuty, občanku, měsíčník...stačí, kdyby sedl, napsal na všechny instituce, ale on to neudělá....nechá to vše dojít do obřích rozměrů....Chtěla jsem, ať jde na léčení, že jede určitě v drogách, ale jsem "těžká" a léčit bych se měla já.

Teď čekáme další jobovku, protože, co je doma, je strašně hodný, se vším ochotně pomůže a udělá....takže to je vždy předzvěst nějaké pohromy, tak to u něj bývá.

V pátek jsem ho vyexpedovala na ty veřejně prospěšné práce, nedošel tam, telefonem jsem to kontrolovala...slíbil mi, že dnes půjde....odešel...nevím, jestli tam došel.
Bude mu za tři měsíce 21let,všichni okolo mi říkají, vyhodit z domu, ale vím, že se to jen lehce říká a hůř dělá...další okruh lidí mi zase říká, dál ukázovat nenásilně cestu, dál ho zasýpávat láskou a oporou, ale kdo to má vydržet???
Už jsem říkala, že by bylo zase lepší, aby ho zavřeli, ale tam se naučí ještě horší věcí, ty mladé kluky ve vězení strašně zneužívají....tak teda nevím...

U nás ten zlom v jeho chování, nastal rozvodem, strašně špatně to nese, že otec se na něj totálně vykašlal, opravdu a do slova....je fakt, že odešel z fungující rodiny, já se z toho také dlouho vzpamatovávala, ale odrazila jsem se ode dna, mám svého druhého manžela, se kterým on vychází ....či spíše se ignoruji...
Strašně mě mrzí, že si syn ničeho neváží, nemá před ničím pokoru a nemá v sobě ani úctu, když jsem o tom mluvila s psycholožkou,jen mi řekla, že to dobré, co jsem do něj vložila jednou vyplave na povrch, že on se hledá, že se najde....ale kdy??


asi jsem to napsala zmateně....ale na tvém místě bych počkala, on se vrátí, až mu poteče do bot...