Ahoj, mám stejně starého chlapečka. Popravdě je hodnější než byla dcera, od ní jsem se nemohla ani hnout. Ale máme to asi tak:
Ráno vstávám a vypravuju dceru do školy, stihnu to tak do půl hodiny včetně toho,že rychle umeju nádobí a v zimě dojdu přiložit do kotle.
Pak se vzbudí syn (kolem 7), dcera odchází.
Dám ho na nočník, přebalím a jdeme se spolu umýt. Kouká, jak si čistím zuby a šmrdlá si kartáčkem v puse, pak mu je vyčistím.
Pohyb po bytě má pouze se mnou. Jinak jsme ve 2 místnostech, které jsou průchozí, kuchyň je oddělená dveřma. Když potřebuju něco nutně v kuchyni, zavřu ho v pokoji s hračkama. Ale víceméně je v kuchyni se mnou, kramaří nádobí a tak. Já si nachystám něco na oběd a vařím většinou až když usne. Jdeme nakoupit, jsme aspoň hodinu venku, v poledne dostane mlíko a jde spát. Já něco poklidím, uvařím nebo taky odpadnu. Ve 2 se vzbudí, do 3 si hrajeme, pak jdem zas ven na hodinu, dvě, podle počasí. Mezitím přijede ze školy dcera, tak si hrajou spolu a já třeba i stihnu nějakou práci. No a večer už pomůže manžel, tak je to jednodušší.
A kdy není doma, tak prostě dělám všechno s malým v patách. Nevadí mi to, mluvím na něj, všechno komentuju. Je to hezké. Tenhle věk, kdy jsem v jeho očích královnou a snaží se mě napodobit mi přijde nejhezčí.
Připadá mi to jednodušší než poprvé a taky s 1 je to mnohem klidnější. Ale přiznávám, že moc neřeším domácnost, akutní úklid hned, zbytek v sobotu, vetšinou. Stejně tak vaření odbývám a věnuju se radši dítěti. U pc jsem když spí nebo když si zrovna sám chvilinku hraje. Momentálně mi ale sedí na klíně
