Otázka pro vesničanky

Ahoj holky, tento dotaz je směřován na ty, které žijí na vesnici tak, jako my.
Řešíme teď tak trochu bydlení, neb jsme zatím stále v malém podkroví nad mýma rodičema, což není úplně to pravé ořechové. Jedna z možností jiného bydlení by byla přímo u nás ve vesnici, ale museli bychom si to postavit:

Naše vesnička má spoustu kladů
- jezdí tady 3x denně autobus (lepší, než nic), kterým mohou jezdit děti do/ze školy (6 km vzdálené), nebo do/z města.
- je zde poměrně dost mladých lidí a tím pádem dětí
- je tady malé dětské hřiště
- máme tady přátele, ochotné sousedy, kteří pomůžou, když je potřeba (a my zase jim)
- vesnice je na kopci, takže je prosluněná od rána až do večera (ale taky je tu zase poměrně dost větrno)
- jsou zde krásné nově opravené silnice (=neničíme auto), v zimě kvůli autobusu udržované (pluh+posyp)
ALE!! Na druhém kopci přes údolí, 3 km vzdušnou čarou, postavili novou dálnici Bohužel je slyšet. Někdy míň, někdy fakt hodně (i doma se zavřenými okny), a tak zhruba 10% z celého roku není slyšet vůbec. Ten zvuk mi poněkud drásá nervy, podvědomě ho stále vnímám.

Dále je možnost koupit krásný domeček podle našich představ o vesnici 2 km vedle, za kopcem. Výhody:
- okamžitě k nastěhování
- naprosté ticho
ALE!! Vesnici tvoří min. z 50% lufťáci, nemáme vůbec tušení, zda tam jsou nějaké mladé rodiny s dětma (jak jsme se tam tak procházeli, tak tam bylo mrtvo), není tam hřiště, nikoho tam neznáme, nejezdí tam autobus, silnice jsou "rozsekaný na hadry", v zimě projíždí jenom pluh (nesype štěrk), je to v údolí, takže odpolední slunce jde brzo dolů...

Jak byste se na to dívaly vy? Bydlíte některá v až takhle hodně "mrtvé" vesnici? Nebo byste radši zkusili "zavřít" uši a přežít hukot dálnice (který bude určitě časem ještě horší, až to propojí až do Prahy)???
Bohužel stěhovat se někam úplně jinam je mimo naše fin.možnosti - potřebujeme pro koně pozemky na seno a pastvu, které tady máme, a které se jinak velmi těžko shání.
Zajímají mě pro to nezávislé pohledy na takovou situaci. Díky moc!