Re: Tykání a vykání na Rodině

Jenio, náhodou jsem včera chvilku sledovala utkání "cizinka1 vers. kili".

Myslím, že obecně jsme skoro všechny (všichni) přistoupili na nepsané pravidlo (=zvyk) tykání na Rodině. Když vidíš, že se tak chovají všichni, je normální reakce tykat také. Rodina je velmi demokratické místo, kde existuje především na základě zvyku něco jako společenská rovnost všech nicků. Obvykle nevíme, nesdělujeme a nezjišťujeme, jaké má kdo vzdělání, titul, věk nebo společenské postavení, proto je velmi pochybné odvolávat se ve virtuální realitě na společenské konvence platící v normálním světě. Takže pokud vidím, že si všichni tykají, tykám, pokud si vykají, vykám.

Četla jsem pár minut, zaujalo mě, že podle Kiliho má Cizinka1 povinnost přijmout nabídku tykání, zatímco on ne. Co dodat? Pokud nevím (což obvykle nevím), s kým ve skutečnosti hovořím, je podle mě nesmysl vyžadovat dodržování společenských konvencí které jsou na znalost partnera v rozhovoru a priori vázány.
Včera mi na úryvku konverzace, který jsem sledovala, připadalo, že zatímco Cizinka1 se chovala zcela přiměřeně situaci, jen se nechala zbytečně chytit do nesmyslné konverzace, což už se tu stalo mnohým, Kili se choval nevhodně, zřejmě automaticky předpokládal, že je mu Cizinka1 společensky podřízena, což je přece neslušné. Když pominu irelevantnost postavení obou účastníků konverzace - co když je Cizinka1 náhodou zrovna Lívia Klausová?

Případ Kiliho je i v tomto smyslu specifický, což nehodlám hodnotit. Prostě si tu (skoro) všichni tykají, a to jsou tu i dámy s několika doktoráty, prodavačky, ženy kolem 60 let, i sedmnáctky. Najednou se objeví někdo, kdo vyžaduje (!) aby mu bylo vykáno a přestože je relativně anonymní, společensky se povyšuje nad ostatní.