Stísněnost v manželství

Asi vám, co máte opravdové problémy, bude ten můj připadat jako trochu umělý. Mám svého manžela ráda, vzájemně si záměrně neubližujeme, moc společných koníčků a zájmů nemáme, ale občas spolu nějakou společnou činnost absolvujeme, o děti se zajímá, stará, těším se, jak s epo práci doma potkáme, ale: nakonec zjistím, že se cítím stísněně, napjatě, nervozně, mnohem méně psychicky uvolněně, než když jsem doma např. s dětmi sama. Sice mi pomůže, když jsem na děti sama, mám víc práce, ale jsem taková víc relaxovaná. Manžel poslední dobou dost brblá, morousovatí, neustále má nějaké nespokojené narážky, všimne si, jen když něco nestihnu, neudělám, nepovede se mi, to co je OK, to jako by neregistroval. Když z deseti věcí devět udělám dobře a na té desáté něco pokazím, všimne si té chyby. není ten typ, že by mi tak schválně srážel sebevědomí nebo si tím sám něco kompenzoval a já nejsem ten typ, co by si to nechal líbit. Prostě kveruluje a když mu řeknu, že se mě to dotýká a že z toho mám stažený žaludek, tak se rozčílí, že jsem vztahovačná, že jen konstatoval fakt a ulevil si a že srážet nikoho nechtěl - já mu to věřím, ale kazí to atmosféru i mě náladu a uvádí mě do napětí čekat, kde jsem zase co nedotáhla či zapomněla. Snažila jsem s emu vysvětlit, že mi vadí, cítit se neustále jako předem provinilá školačka, ale nějak to vysvětlení nepadlo na úrodnou půdu a ještě se obrátilo proti mě. fakt není zlej, sám o sobě tvrdí, že se cítí vyhořelej, a já to vnímám, že nemá náladu, je ve stresu. Mrzí mne, že se mi čím dál častěji vkrádá do hlavy myšlenka, že by mi bylo lépe bez něj. Nebylo. Chyběl by mi nakonec. Ale současný způsob soužití mne vyčerpává. Už se to táhne dost dlouho a už jsme vyzkoušela kdeco. I moudré knihy i rady pečlivě vyčtené tady. Alespoň ne některá utěšte, že jste to měla také tak a že to přešlo.