Re: Také rádi hrajete slovní tenis?

Ne, nebylo to na tebe, už jsem mockrát psala, že nikoho nechci napadat. Vůbec nechápu, proč můj názor na ženy v domácnosti nemůžeš strávit? Nejsem přece jediná, kdo si myslí něco obdobného a jak už jsem psala výš. Všechno má svoje + i - a nelze mít všechno. Někdo prostě ke svému životu potřebuje víc, než jenom péct koláče a skákat kolem dětí. Nechápu co je na tom opovrženíhodného. Já přece taky neopovrhuju ženami v domácnosti, ale pokud se nějaká žena rozhodne takto žít, tak prostě musí počítat s určitými riziky. A těmi riziky je především to, že se dostává do závislosti na manželovi, že ztrácí přehled o dění kolem (v nejširším slova smyslu) a že se dostává na okraj společnosti, že nerozumí ničemu jinému než vaření a uklízení, ne proto, že by byla hloupá, ale proto, že se tímhle způsobem života dostává do určité společenské izolace. Takové ženě pak chybí sebevědomí a uznání okolí a není divu. Ona se ho pak často snaží vydupávat poukazováním na to, jak záslužná je práce v domácnosti. Člověk, který dělá práci, která ho naplňuje nemá potřebu vynucovat si uznání a respekt. Chodit do práce je (mimo jiné) taky o tom, zařadit se do společnosti, naučit se pracovat v kolektivu dospělých lidí a vycházet s nimi.
Být dlouhodobě doma je určitě pohodlnější než ještě navíc chodit do práce. Nikdy jsem nesnižovala důležitost péče o rodinu, ale v dnešní době domácnost nevyžaduje takovou dřinu, aby kvůli tomu žena nemohla vydělávat peníze.
Jestli manžel vydělává tolik peněz, aby žena mohla být doma, tak at je. Ale musí počítat s tím, že takový způsob života ji odsune do určité izolace. Myslím si, že je to škoda. život není jenom o dětech a domácnosti a mě připadá škoda se v životě upínat jenom na ně. Co taková žena pak má dělat, když děti vyrostou? Do důchodu daleko, starat se už není o koho a tím, že x let byla doma, tak prostě je společensky trochu mimo. A vůbec nechápu co je k divení na tom, že že ne každá žena se chce kvůli dětem vzdát úplně všeho. Vždyď doba, kdy jsou děti malé uteče strašně rychle a je v porovnání s délkou života jen zlomek v celém životě. A co dělat ve zbytku života? Vydírat děti, aby mě navštěvovaly, protože nic kromě nich nemám?