Hádky před dětmi, ano či ne?

Tereza Kostková:
Uměli se rodiče hádat?
Když byl nějaký konflikt, tak veřejný. Hádky za zavřenými dveřmi u nás neexistovaly. A to je myslím dobře. Čím víc se emoce a spory tají, tím hůř. Stejně přes ty zavřené dveře přelezou. (...) cokoli se ke mně jako k dítěti dostalo, tak to byla zkušenost, ne trauma.
(zdroj

Úžasné, já souhlasím. Jako dospělé mi občas rodiče vypráví některé zážitky "ze svého pohledu" včetně detailů, asi jako že dospělé už můžou říct víc . A mě občas strašně moc mrzí - vadí, že jsem nevěděla, co prožívají. Proč mě oddělili od svých smutků?
A proč se až jako dospělá musím učit, jak reagovat na smutky druhých...?