odnaučení dudlíku

Odnaučení dudlíku a hysterie - jak aktuální pro naši rodinu Dcerce je 2,5 roku, dudlíka nám letos sebral Mikuláš, řekl si o něj a ona mu ho sama přinesla. Doposud měla dudlíka jen na spaní, ale poslední dobou (teď v zimě, kdy je dřív tma) si o něj říkala i přes den, když byla unavena atd. Máme za sebou pátou noc bez. Usíná mnohem později, kolem 23.h, v noci se často budí s řevem, kope kolem sebe, nenechá se obejmout ani utišit, typickej absťák. Po 30 min je unavená, přitulím si ji k sobě, vyprávím pohádku a usne.Ze začátku se tohle opakovalo každé 2 hodiny, posledná noci jen jednou. Dříve s dudlíkem usnula hned, bez naší asistence, teď nás stále volá, že chce to či ono. U nás nepomohlo namáčení v octě (časem ta odporná chuť zmizela) ani postupné ustřihávání po malých částech - dudlík dcerka nechtěla, protože se špatně dudal a v důsledku to bylo stejné,jako když se dudlík odebral.Jenže tenkrát v průběhu odnaučování onemocněla, do toho přišly vysoké horečky, hysterickým pláčem přišla o hlas,takže jsme se slitovali a dali jiný dudlík. Tentokrát hodláme vydržet. Dcerka je pak na sebe ráno hrdá a každému vypráví, že už je veliká, když spinká bez dudlíku. Ještě chci připomenout, že na veřejnosti se za dudlíka styděla, stejné to bylo, když k nám příšla návštěva-dudlík byl hned schován. Slyšela totiž od všech babiček a známých, že dudlík je jen pro miminka a ona už je taková šikovná a velká holčička. Myslím, že odnaučení chce důslednost, stejně jako v ostatních případech závislosti. Přeju všem pevné nervy!