Re: středa

Ahojky Dani, užijte si oslavu a Adélce všechno nej...

Já mám pro dnešek za sebou nejhorší chvíle svého života... Jsem se s dětma podruhé narodila, takže bych mohla taky slavit narozeniny....děkuju všem andělům strážným které máme. Oškrabu auto, vyrazíme do školky.. venku mráz, hned za Sirou (jela jsem sotva třicet!!!-a to nás asi zachránilo) je pole a kus silnice "na holý pláni", venku ještě tma a najednou se mi z auta staly sáňky. Vůbec nevím co se dělo a jak se mi to auto podařilo ve smyku v hodinách zastavit a nevletět pozadu do škarpy. Udržela jsem ho na silnici a díkybohu že nejelo nic proti ani za námi!!! Vrátila jsem se abych se otočila ale notnou chvíli jsem přemýšlela že to zapíchnu a nikam nepojedem...
Zbytek cesty jsem jela krokem a pro slzy jsem skoro neviděla. Bára mi vyprávěla jak s dědou na tom počítači taky bourajíale já nějak neměla sílu se smát. Cestou zpátky jsem ve stejným úseku jela deset km v hodině a v očích jsem měla smrt...

Fuj, fuj a ještě jednou fuj, klepala jsem se ještě tři hodiny jako drahej pejsek... V životě jsem necítila větší strach (co o mě, mě vem čert, jsem už stará opotřebená rašple, ale o děti, ježiš to bylo strašný!!! Už to nechci nikdy zažít... těch pár nekonečných vteřin kdy jsem čekala až budu moct začít brzdit aby nás to nevyhodilo ze silnice rovnou na strom...)