Již dva měsíce mám milence, je to hodnej a pěknej chlap, moc mě přitahuje, je o něco málo starší než já(30 let). začala jsem s ním ani nevím jak, prostě jsme se opili a skončili spolu v posteli.nelituju. Mám však úžasného a hodného muže, spolu máme dvě malé děti. Nevím, jestli manžela miluju, ale mám ho moc ráda a vážím si ho.jen mě moc nepřitahuje(narodzíl od milence) fyzicky. jinak nám vše klape. Manžel nic netuší.
nebaví mě ale čekat kdy se zase s milencem uvidím, kdy mi napíše a tak, navíc milenec pochází z jiného města.Vídáváme se tak jednou do týdne.
Ač mám oba moc ráda musím si vybrat.Milenec je spíš takovej světoběžník, pořád někde cestuje za hranicema, ale vím, že by se i tak o nás dokázal postarat.Já mu třeba napíšu ráno sms a on odpoví až večer a já jsem pak celá nervózní proč nepíše.Vím, že mě má rád, sex s ním je úžasnej, ale zároveň mě tento vzat ubíjí, protože pořád čekám až on něco vymyslí, napíše a tak.
nejraději bych udržovala oba vztahy, ale nejde to, jsme z toho tak nějak mimo a na nic se nedokážu soustředit.
jen nevím, jestli až to s ním ukončím, jestli mi pak nebude moc chybět, přecejen je to jakési vybočení ze stereotypu.navíc jak jsem ted taková poblblá nemám bohužel náladu na nic, netěším se na vánoce tak jako jindy, pořád mám milence v hlavě.
Co dál? jak to ukončit? Mám to vůbec ukončovat? V lednu jede na čtvrt roku pryč tak se stejně děsím jak bych to bez něj vydržela

jsem z toho dost zmatená a smutná, nic mě nebaví jako dřív

