Re: Auto - poruchy a bouračky

No, naštěstí ťukťukťuk jsem bouračku jako takovou neměla, vlastně jednou v UK když jsem jako au-pair měla plný auto dětí, to jsem byla já ten vůl co popojížděl na zelenou když už tam byla dávno červená (diskutovala jsem s dětma o typu hudby který pustím na rádiu, chjo). Jelikož jsem řídila volvo (a jela jsem max. 30) tak nám se nestalo nic, tomu VW Polo předemnou jsem solidně pomačkala zadek a našťouchla ho pod náklaďák který mu solidně pomačkal předek :-( to jsem si přála být nejmenší na celém světě :-( No ale byla jsem pojištěná, vše se vyřešilo, domácí to vzali až nečekaně v klidu (někdo jet s mýma dětma a mít kolizi v autě tak řádím jako tygr).

Jinak auto který mě dělalo naschvály bylo to moje první, resp. od táty darovaná stodváca (chtěl ji dát mamce, a ta ho odmítla se slovy "nechci se zabít, dej ho dceři" - je vidět že mě fakt mají rádi). Byla to kombinace faktorů - staré poruchové auto, mladá nezkušená řidička Takže jsem věčně někde stála, v zimě to furt zamrzalo, karatistickým kopem podpatku do zámku se mi ji podařilo většinou otevřít, kolikrát jsem ji roztláčela sama v liduprázdné vesnici ze dvorku abych v zápětí nabourala do sousedovic plotu :-( . Konečnou jí ale dal manžel, zadřel motor, pak ho sice ještě vyměnil ale zadřel zas, tak jsme pak pořídili konečně jiný (obrečela jsem to, nesnáším změny, i když k dobru).
Teď s dětmi taky ťukám na dřevo že zatím dobrý, jednou jsme teda stáli v koloně na dálnici, pár kilometrů po tom co jsme na ni najeli, a protože ta dálnice vede kolem vsi kde bydlí manželovi rodiče, tchán přijel autem k dálničnímu podjezdu, já s dětma sešupačila z dálničního náspu, vzala si jeho auto a jela s dětma k nim do baráku abych jim mohla dát najíst a přebalit malého a tchán zůstal v našem autě trčet než se kolona rozjela a vrátil se