Re: Jak kamarádce naznačit, že by o sebe měla víc dbát, aby se neurazila?

Já jsem od zakladatelky pochopila, že dřív o sebe dbala a po dětech přestala.
Uznávám, můj příspěvek byl asi trochu zmatený, tak se to pokusím napravit.
Víš, ono je opravdu celkem jedno, jestli nosí manžestráky, nebo rifle, nebo kárové kalhoty. Souhlasím.
Jenže každá bychom ve vlastním zájmu i zájmu našeho vztahu měli se oblíkat tak, abychom zdůraznili naše přednosti a schovali nedostatky. Zkrátka tak, co nám sluší. Není to o tom nosit celý rok sukně, at je třeba -10, ale o tom vypadat upraveně a slušně.

Když dokončím názorný příklad na sobě, tak v pubertě jsem se navlíkala do pánských triček, vůbec se nelíčila, nosila naprosto nemoderní věci. A také se mi často dostávalo narážek, že bych se měla oblíkat víc žensky, ale já na to říkala, že vzhled není důležity, že je důležitá povaha. Jenže pak, když o mě žádný kluci nestáli (jak by mohli, když jsem všechno hezké na sobě schovávala), tak jsem začala toužit po tom konečně se někomu líbit. A stačilo málo. Trochu pozměnit šatník, pořídit si trochu líčidel a dneska skoro začínám litovat,že jsem se brzy vdávala.
A prohlašovat, že kdo se zajímá o svůj vzhled je promitiv? Ano, dneska mi není jedno, jak vypadám, ale to neznamená, že se nezajímám o nic jiného. Studuji VŠ, zajímám se o historii. Jsem primitiv?
Jestli si mě představujete jako zmalovanou blondýnu, je mi líto, že vám vaše iluze seberu. Nepoužívam make-up, nehty si nelakuju, nemám barvené vlasy, nepoužívám lesky na rty, ani oční linky. Používám pouze řasenku, světlou tužku na obočí a někdy světlé decentní oční stíny. A neumíte si představit, jak to málo člověka oživí. T
Taky jsem si všimla, že od té doby, co o sebe dbám, mám i snazší život. Lidé jsou na mě víc příjemní, pustí mě na přechodu, pustímě v autobuse si sednout, když jdu na úřad, jsou ochota sama atd. Samozřejmě i když jsem příjemná i já, to je bez debat.