Re: Pozor na předsudky

Dobrý den všem diskutujícím!
Přidávám také svůj pohled. Předesílám, že se s Mili virtuálně znám, jsme spolu průběžně v kontaktu.
Rozdělím své postřehy do bodů, bude to přehlednější. Ještě chci poznamenat, že toto všechno jsou moje domněnky, mohou být samozřemě milné a ráda o nich budu slušnou, nikoho nenapadající a neodsuzující formou diskutovat.

Ad diskuze jako taková: různé názory se očekávají, občas nějaký méně citlivý příspěvek se předpokládá – diskuze je veřejná...... Podpora od osob podobně smýšlejících je určitě příjemná a potřebná, ale je to spíše takový by - produkt diskuze. Myslím, že kdyby si šla Mili jen pro podporu – obrátí se na maminky na uzavřené diskuzi, kterou sama založila a mnoha maminkám tam již pomohla. Dokonce je i tady „odchytává“ a nabízí jim svou podporu.
Proto si myslím, že není pravda, že sem Mili chodí „jen pro podporu a politování“


Ad smíření ostatních členů rodiny se smrtí Milenky plus smíření členů této diskuze s průběhem truchlení jedné maminky.....
Kdyby ostatní členové rodiny byli s Milenčinou smrtí smíření, neměli by zajisté sebemenší problém s Mili komunikovat, přistoupit dokonce na její způsob komunikace, nepotřebovali by kompromisy. Myslím, že smíření nejsou –a to není chyba, samozřejmě, to je fakt. Oni také dělají, co je v jejich silách a možnostech. Vzhledem k tomu, že tam ale blok v komunikaci je – a opět – není nutno to brát jako chybu – to je zkrátka fakt a realita a nějaké stadium. To vše může (a i bude) mít vývoj. Jednou o tom možná celá rodina Mili vydá svědectví - a pomůže dalším rodinám, na které se podobné neštěstí snese. Tak jako Mili vydává svědectví o tom, jak se vyrovnává ona – a to pomáhá mnoha maminkám zemřelých dětí. (A možná to trochu může děsit nás, matky bez této zkušenosti – ono to je asi těžší, než bysme si přály slyšet, že. V hloubi duše se většina maminek o své dítě bojí a představa, že když o něj přijde, tak se za pár let oklepe a bude jako dřív je méně děsivá než upřímné svědectví Mili – dokonce bych řekla, že proto některé maminky reagují v příspěvcích tak tvrdě – brání se, odmítají tuto možnost, cítí se ohroženy tímto faktem)

Ad vzpomínání na Milenku a vyrovnávání se s jejím odchodem
Já to vnímám tak, že Mili chce na Milenku vzpomínat, neboť cítí, že je to potřeba a také, že je to NORMÁLNÍ. V případě, že se jí podaří vynalézt nějaký kompromisní rituál, ke kterému se každý bude moci dobrovolně připojit, a který nebude nikoho manipulovat a ohrožovat, pomůže to všem v rodině. Veliké napětí, které v rodině může přes svátky být (jak já si představuji), bude najednou to tam. Znovu říkám, že vím, protože se s Mili znám, že během roku po rodině nic nevyžaduje, své vzpomínání realizuje jinde a je velmi příjemnou a pečující maminkou svým synům a skvělou manželkou svému muži. A i když naše hovory jsou často o Milence, můžu Vás ujistit, že Mili je ztělesněním svého jména – velmi milá a v mnoha ohledech radostná osoba.

Ještě chci podotknout, že dle mého názoru je Mili s Milenčinou smrtí vyrovnaná maximálně dobře. Až bude moci pomocí nějakého rituálu uvolnit komunikaci o Milence doma, uleví se jí od toho posledního řešitelného trápení. Na důkaz toho jak Mili vnímá Milenku během roku, kopíruji tady její vlastní slova:
Milenka se postupně v mých představách proměňuje z malé roztomilé, na mě závislé a na konci bolavé a bezmocné holčičky, které já musím a přitom nemohu pomoci, v nádhernou andělskou bytost plnou světla, v člověka jak ho Bůh původně zamýšlel, bytost, která už ví a žije svůj nejdůležitější smysl života, kterým je být v blízkém a důvěrném vztahu s Bohem, nezatížena naší vezdejší neschopností vnímat a prožívat duchovní svět. Není už bezmocná, bolavá a slabá, je krásná, plná síly a života, protože už smí pít přímo ze zdroje, čerpat ten prapůvodní život z Boha.

Já v tomto popisu cítím tolik klidu, síly a vlastně radosti, že mně osobně to velmi pomáhá.

Přeju Ti, Mili, abys našla způsob jak vzpomenout na Milenku o Svátcích.
Nebude to třeba ještě dokonalé, třeba se zapojí jen někdo. Možná to bude letos tak, že to bude pouze Tvůj rituál a ostatní ho budou respektovat a neseberou odvahu se přidat – nicméně ten respekt z jejich strany by tam mohl být – jestliže se nebudou cítit manipulovaní a o to Ti, myslím, jde především, viď? Proto se mi líbí možnost napsat Milence dopisy. Eventuelně s Tvou nabídkou, že je Milence odneseš na hřbitov například (a třeba se někdo přidá...... a když ne, budeš mít chvilku pro sebe a pro Milenku).

Moc na Tebe i na Milenku myslím a fandím Vám oběma! A i celé rodině! Ať se letos o krůček posunete!
Lucie