Re: Dárek od přítelkyně

Děkuji Ti, milá Lucko........

Mluvím o Patričkovi stále, pomáhá mi to nejvíc, nejde to ani jinak. Když vynechám rodinu,postřehla jsem zásadní rozdíly v komunikaci o Patričkovi mezi muži a ženami. S ženami o něm můžu hovořit otevřeně, obejmou mě, popláčeme si někdy, žádný problém. Když se potkám se známými muži, hovoří o něčem jiném, tak zavedu řeč na Patrička, protože proč bych se měla tvářit, jako že se nic nestalo, když se naopak stalo něco tak hrozného a zásadního - a reakce je buďto žádná, okamžitě převedou řeč jinam, nebo něco utrousí a hned jde zase řeč jinam nebo mlčí..Pro muže bude zřejmě asi větší problém o něčem tak citlivém vůbec hovořit a je možné, že je to zraňuje také hodně a bojí se toho stejně jako my ženy, že by se jejich dětem mělo stát něco podobného. My se z toho dokážeme zřejmě na chvíli vymluvit, ale muži mají s tou otevřeností tak jako tak větší problémy a žal a smutek řeší jinak, mlčením a přecházením, po svém. Patričkův tatínek se pár dní po pohřbu začal také podobným způsobem bránit, pak ale viděl, jak se trápím, zvykl si, že o malém mluvím, dávala jsem mu fotky a pustila občas video, kterého se bál, a dnes už problém hovořit o něm se mnou nemá. Ovšem venku mezi lidmi o něm mlčí a říká, že jeho kamarádi se také tváří, jakoby se nic nestalo.Mé kamarádky naopak, ptají se,jak se mám a povídáme si o něm,když mám potřebu......

Pro Mili - možná menší inspirace, jak to udělám o svátcích já. Pro Patrička prostřu, umixuji mu kapra, salát a řízek, protože on papal mixované. Možná, že mu dám pod stromeček dáreček, na hrobeček určitě nějaký koupím a přinesu, třeba u vás by jste mohli jít vybrat pro Milenku dáreček s dětmi, není tam přímé spojení se hřbitovem, je to hračkárna a mohlo by je to svým způsobem zaujmout a mohli by o ní začít přemýšlet, převzít trochu aktivitu, jako že, co by asi tak Milence mohlo udělat radost, co by se jí líbilo???Možná, že by jí tam chtěli potom i ten dáreček donést.......Také jsem se dala do vlastnoruční výroby adventních věnců, zatáhla jsem do toho mamču, a ten den a potom, když jsme je Patričkovi nesly, jsme měly z toho hezký pocit, vyrobily jsme se přeci pro něj samy...Na Vánoce mu budu vyrábět svícen. Pár ozdob, svíčka a jehličí ...........třeba by to tvé dětičky také zaujalo, vyrobili by pro Milenku něco samy,děti rády vyrábějí,a mohly by z toho mít také hezký pocit......Patričkovi také ozdobím malý vánoční stromeček, do modra, protože to je chlapeček, a postavím ho k fotkám, kde stále hoří svíčka a toto místo mám vyzdobené pro něj, nyní vánočně. Myslím si, že tvé celé rodině Milenka také chybí, jen mají problém to dávat najevo.Četla jsem o rodině, kde manželka první rok brečela, manžel vůbec, ona pak přestala, a najednou teprve začal on oplakávat jejich děťátko. Každý máme jiné intervaly prožívání smutku.Dusit to v sobě, to není vůbec dobré. Když chceš plakat, plakej, buď se někdo přidá nebo ne, ale není to dobré, překonávat se.To se pak negativně odrazí na tvé psychice i fyzickém stavu.
Ještě musím napsat, že když jsem Patričkovi ten věnec vezla, tak jsem najednou měla pocit, že ke mně přišel, a pár dní jsem vůbec nemohla brečet, protože jsem ho silně cítila u sebe a bylo to,jako kdyby neodešel.Tak třeba, kdo ví......jak to funguje mezi nebem a zemí a v nebi..........asi se mu to líbilo,že jsme s mamčou, absolutně levé,něco pro něj vytvořily...a přišel se mnou strávit pár dní....

Martina