Matka opravdu - přeskakující gramodeska

klasika, to zase bude ráno, ale spát se nechce a je sobota a tenhle námět mi straší v hlavě už tak dlouho, že opravdu nemůžu ignorovat jeho neustálou aktuálnost vánoce nevánoce...

Připadáte si někdy jako škráblá deska?

Příklad u školních dětí.

Každý večer - úkoly, svačiny , večeře atd... poté

"... jste dost najedení? Máte připravený všechno do školy, oblečení na ráno???
Do vany, postup znáte, vykoupat x vysprchovat, (nezapomeňte na... uši, krk, nohy, přirození... atd), vyčistit zuby a vůbec - do pelechu... a někdy i atd..." a za 10 minut po všem tohle dítě začne hledat trojúhleník, nebo si ráno vzpomene na tepláky na tělák...

Každé ráno: "vstávejte, bla bla bla.., oblečte se, snídaně, pak do koupelny nezapomeňte na zuby, ... co chcete ke svačině... pak varianty nebo i bez nich..., máte všechno?"


na verandě si dítě A vzpomene, že včera nezabalilo trojúhleník, u dítěte B identifikuju ospalky, mu je otřu, pak mi dává pusu a zjistím, že si ani nelíznul pasty, aby mně oblafnul....


To snad i přežiju (s komentářem, že to zase on odnese - u zubaře a ať nelíbá kohokoliv krom mně, že já coby máma snesu pusu od velblouda)...

ale co mám pocit, že už jako dlouho neustojím - sama sebe, to poučování, selektování úkolů jeden za druhým, každoranní a každovečerní diktování postupu činností. Mně připadá, že to už dělám tak dlouho a pořád žádnej výsledek a pořád tak monotónní, - někdy i zvýším hlas )


O tom, že mají splachovat vždycky... , do mísy asi namaluju terč.... bych měla gramodesku druhou téma po vánocích.

To je vánoční téma jak stehno.... je to jen tím, že jsou to kluci, nebo je to prostě normální? Mám obavu, abych tak za pár let nerovnala do latě své klienty či šéfy, jak to tak mentoruju od rána do večera. A to už roky nejsem na mateřský.